Přikovejte mi na nohu další kovadlinu, ty tři odtáhnu hravě.

Najviac sa mi páči tretie ale zmenil by som v ňom okamih očakávaný v budúcom čase na prítomný, charakteristické pre haiku je, že sa odohráva tu a teraz.

já, okouzlen možností létat, nekopu...

Ještě k prvnímu:
Přiznám se že mě tolik neoslovilo. Nevím jestli větou před pár dny sníh nevstupuješ příliš do textu. Je tu něco co je dnes a něco co bylo, co je mimo přítomný obraz.

Karpatský: Zdravím. Já měl v tom haiku původně sedmikráska, ale přišlo mi to nějak dlouhé, třebaže nebazíruju na počtu slabik. Navíc ta chudobka evokuje cosi zranitelného, křehkého a prostého, jako bývají zranitelní chudí lidé. Díval jsem se na vaši slovenskou chudôbku, je synonymem pro bídu, nemajetnou vrstvu obyvatelstva ale i ubohost. Navíc je to i žlutá květina (chudôbka vždyzelená, Draba aizoides), česky chudina vždyzelená. Naše sedmikráska chudobka (Bellis perrenis) je drobný bílý kvítek, který, jakmile je pár dní nadprůměrná teplota, vykvete třeba i v lednu. Asi se v tom haiku vrátím k sedmikrásce, navíc mi nedošlo, že chudobka evokuje Karafiátovy Broučky, a to jsem neměl v úmyslu.

Chybí tady Tvé básně...

První omamně voní až sem ke mně :).
Druhé mi přijde dořečené akorát. Moc hezký obrázek.

Krásně jsem si představila obě dvě. To druhé ve mně zanechalo silnější stopu :).

ukrytá v máku: Děkuju.

človiček: Hlavně mít... tu pokoru :).

Píšeš poutavě.
Dýchat za les. Stávat se jím. Prosakovat do jeho hlubin.
Moc krásná myšlenka :).

Květinu vkládám
do herbáře, Háj bukoví
k pokoře káže.
Sněden jak mrav
kudlanek káže.

Gora: To jsem moc ráda :)! Děkuji za krásná slova.
Těší mě Tvá spokojenost :)!

Gora: Kdo nezažil, nepochopí.

Gora: Děkuji za upozornění. Úplně jsem to předtím přehlédl.

Oprav si: Hloub to ticha. DO ticha
Stavím se později, zatím dobré pocity...

Také jsem spokojená čtenářka, vyhraješ si se slovy a umíš vykouzlit zajímavou náladu. Bavilo!

kmotrov: Pavle, chci slyšet přesně to, co máš na srdci :).
To si moc dobře pamatuju, a těší mě to oslovení doteď :)!
Máš pravdu, ve mně je velká nostalgie...a potřebuju ji někam vměstnat...ty básně jsou na to naprosto ideální :).
Děkuju Ti... moc!

kmotrov: Takový je život. Až na dřeň. Prožitý :). Děkuju, Pavle, za Tvé komentování :)!

Homér: Toho neznám