Lesu vyznání

Nejsem si jist, ale lesem už jsem mockrát byl. Dneska zas.

26.10.2022

Šlapu jí po těle
matce Zemi
plné stop co se
ztrácí pod
makeupem vod.

Schován v koberci stromů
hraju si na roztoče
než vysán mezi hvězdy
budu snad-spasen?

Však nehledám ráj
on ve mně, já v něm.
Nevím, kde končí noha má
a kde začíná zem.
Jsem zemí a ona nohou.

Houby jak u stromů
tak u lidí zapouštějí kořeny.
Věkem budu pahýlem
mezi pahýly, uhlíkem
co stopu tvoří.

Stavebním prvkem,
co do formy
se opět časem vloží.
Šlapeš mi po těle"
jsem Zemí...

Listí šustí mi
na temeni.

Komentáře (15)

26.01.2023 21:47

Nine

Potvůrka nevěřila vlastnímu zraku. Co tam je napsáno za hrůzu. Úplně se orosila. Ta bytost, co to psala byla zřejmě v tom okamžiku úplně mimo sebe a cestovala v jiných dimenzích. Nevěděla co píše a našeptávali jí to asi přisedlíci z vakcín na jiných bytostech:)

26.01.2023 20:25

človiček

Nine: Potvůrko podivná. (-: víme.

26.01.2023 19:34

Nine

...Jsem Zemí... no nevím. Podle komentu jsi se spíš přiklonil k té druhé polovině neprobuzeného, očkovaného NÁRODA SKLADŮ. Co s Gánou ztrácí spojení :) Vážit do jakých myšlenek a slov dáváme energii. Tím se stáváme. Stáváš se skladem a on tebou? :). Přikláním se k Národu Slovanů. Jsem Zemí a ona mnou.

10.01.2023 19:04

človiček

františek: Většinou ze mně vypadnou plynule, najednou, ale zrají, než se vysypají.

10.01.2023 17:56

františek

Poutavě a pěkně a slušně - tvé básně se nečtou,ale r e c i t u j í

28.12.2022 23:39

človiček

ukrytá v máku: Děkuju.

28.12.2022 23:16

ukrytá v máku

Píšeš poutavě.
Dýchat za les. Stávat se jím. Prosakovat do jeho hlubin.
Moc krásná myšlenka :).