Jen prázdno

Já pustošil své myšlenky.
Kdo se začal smát.
Hřebíky jak by vrážel do každého z nervů.
Cinkotem svého smíchu.

Já pustošil svou mysl
Hrdlem proléval prapodivný mok.
Každým lokem hrdlo kamenělo.

Nic jen prázdno v mysli zbylo.
Co jsem za tvora?
Se sám sebe nezeptám.
Nic než kámen ze mne zbylo.
V slunci mrazu
se pomalinku rozpadám.