Sasanka: To máš dobrý křesťanko, Já jsem zrnko písku zavlečené z bot hvězd. Křesťan je poslední model v muzeu věků.

Líbí se mi :)

Smutné:)

Psavec: oslov radek: Děkuju vám :)!

Jo den blbec.
Nezoufat bude lépe

Ač jsem kupodivu křesťan,tak v závěru pravdu díš. Každý by si měl své břímě nést sám. Pro mne Ježíš je jen přítel , který ví jak se věci mají. Myslím, že vymlouvat se,máme snad zakódované v genech člověčích ;)

Zítra je taky den ;)

Příjemné.

Pěkné počtení ;)

ukrytá v máku: díky, těší mě, že se zamlouvá.

Nejvíce mě oslovuje první dílko. Druhé je také fajn, ale jde víceméně o prostý obrázek bez přesahu. "Hraje barvami" je trochu klišé. Ale "háj hraje" vytváří pěknou aliteraci. Třetí dílko vidím problematicky. Je v něm položená otázka a zároveň je hned zodpovězená. Odpovídá na ni subjekt a tím vše uzavírá. Přemýšlím, jestli by to bylo možné přijmout v Santokově volné formě: "Kampak mě vede / ta zapadaná stezka?" Je to výdech do prázdna, do ticha. Čtvrté dílko chápu jako očekávání, že deštík zvedne hladinu a voda protrhne hráz z listů.

kmotrov: Díky, Kmotrove, za kritiku. To první haiku je tak trochu cvičením na zpřítomnění minulého času. Z bíla sněhu zbyla jen bílá chudobka. Samozřejmě, to, že před pár dny ležel na louce sníh, nesu ve své paměti. Ale nějak se vždy té minulosti dotýkáme, teď mě napadá haiku, kde si básník zranil chodidlo o hřeben své zemřelé ženy. To, že zemřela, nese básník také ve své paměti. Na druhou stranu to není vydedukované. Že jde o zemřelou ženu či o včerejší sníh je skutečnost.

Dobrá miniaturka, jen tu Čínu nedoporučuji.

Snad se to změní.

Hezky jsi to poskládala.

Wota: vďaka

Krásné.

Karpatský: Změněno.:-) Díky za radu.

Libí.

Že zivota