Gora: Děkuji za radu.

LudvíkRoiSoleil: Děkuji za radu. Trik rozhodně využiju.

...a škvař v tom jazyky svých klevetníků.

Mě třeba vůbec nevadí dlouhá a archaická díla. Škoda, že to není lépe zpracované. Když je dobré jídlo, taky si chceš někdy přidat. Když je dobrý film, nevadí ti, že má 4 hodiny, jako například prodloužené verze Pána prstenů, nebo režisérská verze Liga spravedlnosti.

Archaismy taky nevadí tolik, pokud ta slova znáš. A staré myšlenky někdy překvapí svou současností. Protože historie se často opakuje.

Ovšem skutečně většinu lidí tenhle druh díla nenadchne. Je to složité téma. Objevují se tam různé alegorie a podobenství, jako by si chtěl to zdělání šifrovat. Tohle je spíše pro fajnšmekry historické literatury, profesory a filozofy.

Máš talent vidět věci optikou energii, pocitů. Kulisy pak jsou opravdu věrně oživlé. skutečné.

Můra73: Život každého z Nás je Haiku s brilantní konturou prožívání v přítomném čase.

Ten vlak už byl moc rozjetý abych naskočil, tak jsem jen mrknul na závěrečnou pasáž a rovnou si zakoupil lístek doufajíc že Ona přistoupí do mého života cestou tvého vnímání života.

Můra73: Haiku není zrovna moje oblíbená parketa i když jsem jich řadu spáchal, tedy jistě jich byla značná část pouze miniaturka. Občas něco přihodím ze šuplíku.
Děkuji za komentář.

V téhle podobě je ten text (alespoň v mém pohledu) haiku vzdálený. V podstatě to na těch třech řádcích máš shrnuté, ale každý verš jako by tam byl sám za sebe... Doufám, že restart byl trvale úspěšný.

Prem: Jeden japonský student publikoval na PP, aby nás seznámil s jejich tvorbou. Občas jsem se přidal. Tady je jeho haiku- srovnej s moji variantou.
Semínko rýže
čeká velká budoucnost
I když je malé
Jinak díky za koment.

Můra73: Ta depka byla skutečná, prožitá naplno včetně slz. Jen strojvedoucího jsem té švandy ušetřil. Spokojil jsem se s restartem jako to dělají Tibeťané na svých pohřebištích.

Lenča: Noc děkuju.

Človíčku, doporučuji do haiku vepsat moment, který jsi prožil, a který na Tebe silně zapůsobil, přestože se stal ve Tvém obvyklém prostředí. Dílko by mělo držet pevně pohromadě, každé slovo v něm má mít takou vazbu k ostatním, že pokud ho vynecháš nebo zaměníš, ztrácí text svůj původní význam. Tobě se text roztříštil na tři samostatné verše bez vzájemného provázání.
Nic než metoda pokus/omyl zpočátku není. Pravidel se na Tebe vyřítí celé hejno a budou Ti bručet v hlavě jak rozvášněné včely. Haiku za tu trpělivost stojí i po čtenářské i po autorské stránce.

No, souhlas s Lenčou - na mne tedy příliš obsáhlé a hlavně archaické dílo - a ani přes silná slova mi nepřijde pro dnešního čtenáře moc zajímavé, spíš veršovaná /ne moc dobře/ kritika společnosti. Doporučila bych číst současnou poezii, dívat se kolem sebe a psát a psát. Dá se samozřejmě psát i volným veršem...
Jinak vázaný verš - jeho pravidla - se dají nalézt na internetu např. ve Veršologii, podle toho postupně učit.Ale není to snadné a člověk musí mít pro poezii cit.

Můra73: Moc děkuji. Bylo mi z toho všeho těsno a ještě je.

Je fajn, že to zkoušíš, zatím jsou to velmi poetické miniatury. Haiku by mělo vycházet z prožitého okamžiku a mělo by v sobě obsahovat jen to, co můžeš postihnout pomocí smyslů. Jen to, co můžeš vidět, slyšet, ochutnat, motivy na které si můžeš sáhnout. Haiku může být i o abstraktních věcech jako je smutek nebo radost, ale ty by měly být vyjádřeny nepřímo.
Budu tu moc ráda potkávat další Tvé texty a budu doufat, že nepřijdeš o chuť to zkoušet.

Přesně tak, Lenča má pravdu. Poradím trik. Nejdříve se zaměř, na to, aby řádky co se rýmují, byli přibližně stejně dlouhé. Bude to vypadat výrazně lépe i kdyby si slabiky nepočítal.

Ve tvé předchozí básní "Lidská tvář" jsou řádky podobně dlouhé a rozhodně se ti povedla více. Není to náhoda. Dodržel si více pravidel. Báseň je vždy psána řečí vázanou. A tudíž svázanou mnoha pravidly. Tím vzniká v básni jasná struktura a symetrie. Přitom symetrie je jedním ze znaků krásy. Stejně tak i symetrický obličej působí krásněji.

Moje varianta zpracování tvé básně:

Na počátku byli pouze důvěřiví snílci
věřící ve vlídnost a lidskost širého světa.
Na počátku byli pouze egoičtí snílci
věřící ve svou neomylnost a takovým běda.

Časem uzřeli pravdu, jací byli pošetilci.
Zděšeně koukali, odtrhla se ohavnosti silueta.
Časem uzřeli pravdu o surové společnosti.
Zděšeně koukali, k srdci blíž trýznivá realita.

Tak to vždy bylo a tak to navždy jest.
Šotek jménem naivita a nedá se snést.
Na konci všech rozlehlých cest.
Čistá duše nenech se splést.

Prem: Ale Můřino haiku sa odohráva v prítomnom čase, slovo zůstal sa dá kľudne nahradiť napr. je jen. Človíčkovo haiku nemá s prítomnosťou vôbec nič. Nemám to predsa z vlastnej hlavy že haiku sa odohráva v prítomnosti, teda tu a teraz aj keď odkazuje na niečo minulé, s čím s tebou súhlasím. Je to jedna zo základných charakteristík haiku.

Prem: Je kolem toho tolik jinotajů, že mne to časem pravděpodobně zaujme. Těším se že díky vám jednou odhalím vícerozměrnost zpracovaných motivů. Vážím si loajálnosti a vstřícného navádění na přistávací plochu jménem Haiku. Děkuji

Lenča: Děkuji moc za poznatky. Náležitě jich využiju při psání něčeho dalšího. :D