Psaní je krásná terapie...

borovice: motýl je tetovaný, ten přežije všechno :-). Čtení od spodu, od třetí řádky je dobrá technika.

Pěkné to sice je a početl jsem si, ale stejně mě fascinuje, jak si spousta lidí představuje, že se stačí svěřit a chvíli tiše romanticky nicnedělat a ono se tím vše rázem, jak máchnutím kouzelného proutku všechno vyřeší. To je jak ze seriálu sex ve městě. A horší na tom je, že se tohle nereálné klišé objevuje v knihách, filmech a seriálech poměrně často.

Vždyť to funguje jenom jako taková první pomoc, která uklidní, ale problém nevyřeší. A buďme upřímní, málo který takový rozhovor skutečně vede k sebereflexi nebo nějaké formě smíření nebo srovnáním se s něčím. Lidé se málokdy poučí nebo něco změní.

Po několika minutách či hodinách, stejně zase většina lidí začne uvažovat stejně jako na začátku. Je to jako s kouřením nebo alkoholem. Rozhodnete se, že přestanete, ale za chvíli cítíte potřebu a bojujete sami ze sebou.

Ovšem to by už byla ta zajímavá část příběhu, jak to v něm hlodá, jak začíná podléhat, ale nakonec to zvládne. Úspěch si musí každá postava příběhu zasloužit.

Zaujala.

Hezká.

Hezké.Podzim mám rád.

Moc se mi líbí babí léto. Přestože mohou bělásci odlétnout, stejně jim láskyplně poskytuješ jejich prostor a chvíli odpočinku... i se sekačkou při rutinní činností lze zůstat vnímavý k okolí. Ano!

První a poslední u mě vedou. I když kachní nožky jsou přece jen o něco roztomilejší. Hezky odpozorováno.

Nádhera! Z těchto textů jsem naprosto dojatá, neboť tak jemné prolnutí přírodních motivů s lidským prožíváním a s empatií k nuancím emocí a k tomu libozvučná slovenština...užívám po všech stránkách.

Všechny texty naprosto skvělé. Déle jsem se zdržela u posledního, jelikož si mě podrželo. Silný dojem z vyjádřené myšlenky. Potkat po cestě zpět pouze své vlastní stopy z cesty tam je pro mě lahůdka. .Navíc opuštěný kraj v kombinaci s jediným člověkem klade další čtenářovy otázky.

Ochladí se a člověk učiní objev v podobě cizích koček. Věřím, že se schovávají kde můžou a kde je tepleji. Co to bylo za košík? Od hub, od brambor?... říkám si také cesta pro opis kiga...

Text se mi líbí i ve verzi, jak je.

Třetí text je pro mě hodně zajímavý...symbióza světů v neobvyklé situaci...člověk saunou utužuje zdraví a motýl se ocitnul, kde neměl, přesto snad dokázal přežít...
Doladění textu určitě prospěje. Zkusila jsem si přečíst i od třetího verše...

Strach je potvora...

...přenositelný text... i ve variantě, kterou uvádí snake 01
Já si samozřejmě užívám s patřičným místopisem:)

Někdy je třeba na rovinu si pohovořit a tulit se až pak:-)...

První je po všech stránkách jako free haiku hodně povedené, bezvadný obrázek, kde motýli nepůsobí ani trochu fádně. Druhé je pro mne emotivní a hned mi vytane něco ne moc příjemného... ale s tím tvé haiku nemá co dělat. Pěkná obě.

První sloka jako z reklamy...:)

Miňko: Gora: Lenča: Děkuji vám a přeji podzim v těch nejpříjemnějších barvách:¨)

Sasanka: haiku (původně hokku) bylo vymyšleno jako forma s přesně danými pravidly, které byly nastaveny i v tom, že se bude skládat ze tří veršů o délce 5-7-5 slabik (správně mór, kde se ale počítalo například i písmeno n a dlouhé souhlásky se počítaly 2x). Do západního světa se převedla forma v podobě 5-7-5 slabik, místo dělících slov se používají například pomlky. Vedle klasické formy se uznává i free-form haiku, která od požadavku na tuto formální přesnost odstupuje.
Jsou stále zastánci obou dvou forem. Dlužno dodat, že v obou přístupech mohou být napsána velmi krásná dílka.

Jo je to pěkný, ale může mi tu někdo do zprávy napsat jak se to sakra počítá.Bylo to 5-7-5 7-7 když jsem se o to zajímala před lety. Kvůli počtům jsem haiku vzdala. Prosím uveďte mě někdo do obrazu, tak aby to pochopil každý...

To jsem tušil že má přitele.
Pěkné.