18.02.2026
10
229 (13)
0
Vedle mé postele
poslední úlomky zbroje
říkám že nejsem ničí
a přece jsem jen tvoje

když tvoje ruce
hladí mě
po zjizveném hřbetě

rozkvétám
jak česká louka
v plném létě

chrpy, jetel
kopretiny
a vlčí máky

voňavý nektar
pro čmeláky

schovám se do blankytu
nad naše těla
slova z mých rtů
kamsi uletěla

nic po mě nechceš
a přesto jsem chycená
do tvojí něhy
jako do houpací sítě

někdy kdo složí zbraně
je i vítěz
 05.08.2026 11:52
Whetley: Orionka: Děkuju za čtení:)
 24.07.2026 10:50
Jojo!
 24.07.2026 09:33
Prostě nádherná. Slova ti kvetou do obrazů.
 23.02.2026 13:11
človiček: Upřímně nějak netuším, jak s tímhle naložit...
 20.02.2026 00:10
Košile drátěná spodky plstnaté
halena z kopřiv zadky nahaté
hromada zbroje pod postelí leží
kord vztyčený však na hlídce střeží
rozťal před chvílí již dvě půlky
marně běžela před rytířem
schovat se do komůrky.
 19.02.2026 11:33
+
 19.02.2026 10:40
Neu: LadyLoba: Dark Alchemist: Moc děkuju, u téhle mě to těší obzvlášť...připadám si v ní ještě odhalenější než jindy.
 18.02.2026 22:22
 Neu
Moc hezka. Vazne dobra.
 18.02.2026 19:14
No prostě nádhera
 18.02.2026 16:50
Moc hezké

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.