11.11.2025
10
265 (16)
0
Jak dlouho se dá vydržet

když se plavíš
na vratkém voru

pod ním krouží

něco

co má
neukojitelný hlad

v polospánku
líně zívá
odhaluje čelist

stačí jedna vlna
jediný špatný pohyb
kdy zapomeneš
realitu téhle plavby

jako já – tak bláhová
když jsem se
na jeden úder srdce
zahleděla k horizontu

cíleně rozbíjí
zdánlivě poklidné houpání,
podmanivý hlas
jiných moří

připomíná
prázdno schované
za přivřená víčka

nikam nezmizí

čeká

jenom na mě


Jak dlouho se dá vydržet –

a nezešílet?
 19.02.2026 10:30
Sasanka: Přeju, ať je to lepší :) Já se rozhodla, že na tohodle predátora se*u, ale ne vždy se to člověku úplně daří.
 21.12.2025 11:51
Pěkně a vystihuje můj momentální mentální stav, takže paralelně souzním :D
 14.11.2025 19:15
koiška: Cítíš dobře. Děkuju za čtení a reakci.
 13.11.2025 12:08
Já tam cítím obavu, strach z toho co mě polapilo v těch cizích vodách a beznaděj nevědět kam doplavu...
 12.11.2025 18:46
Yana: Končí? Já nevím, spíš myslím, že ne - proto se tolik mluví o těch pár zázracích, co dobře dopadnou. Každopádně díky za čtení (a cítění).
 12.11.2025 17:02
Tak moje představivost a empatie to zcela vnímá, ten obraz je děsivý, většina příběhů o trosečnících ale končí dobře
 12.11.2025 09:40
LadyLoba: :D Dík, trochu jsi mi to groteskno zesměšnila, to potřebuju. I když na druhý pohled vlastně ani ne, ale pobavilo.
 12.11.2025 09:39
Jan Václav Zemánek: Díky. Možná je moc rozmělněná pointa? Dokážu to posoudit až za pár měsíců, až vyprchá autoterapeutický účinek, tak uvidíme. Každopádně děkuju za čtení a zpětnou vazbu.
 11.11.2025 20:12
Otesánek?
 11.11.2025 19:03
Ahoj, zkrátil bych to jinak super! ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.