|
|
Nehledám nikoho
odmítám pozvání
možná mi svým tělem
výhledy zacláníš
a možná si cloním sama
když neumím
naložit s výhodama
jsi momentum touhy
laminace mých ran
rozlité slovo
které si nepřiznám
podivné mraky
hlavou se ženou
že nevím jestli
jsi v tom se mnou
jako když hladovému koni
dáš na oči klapky
a nabídneš mu seno
moje linka je vyvěšená
a hlásí obsazeno
odmítám pozvání
možná mi svým tělem
výhledy zacláníš
a možná si cloním sama
když neumím
naložit s výhodama
jsi momentum touhy
laminace mých ran
rozlité slovo
které si nepřiznám
podivné mraky
hlavou se ženou
že nevím jestli
jsi v tom se mnou
jako když hladovému koni
dáš na oči klapky
a nabídneš mu seno
moje linka je vyvěšená
a hlásí obsazeno
Orionka: Děkuju Orionko :-) A jo, máš naprostou pravdu... akorát někdy se stane, že si myslíš, že na příjmu jsi. A dojde ti, že nejsi, až když někdo zkusí zavolat.
JKHartman: LadyLoba: Psavec: Dandy: Brigita: Děkuju za čtení a tolik milých komentářů :)
Mně se líbí nápadité rýmy a hlavně metafora s telefonní linkou. Ale přemýšlím o tom, že pro člověka je obsazeno nebo vyvěšeno spíš normální a převládající stav, ať už kvůli jiné osobě, nebo jednoduše kvůli sobě. Být na příjmu je asi spíš vzácné, a ještě musí zavolat správné číslo. Člověk prostě není telefon :-)
Krásná, fakt dobrý rýmy i délka. Akorát ten význam nebo výsledek mě činí zmateným. Asi stejně jako ty nevím, že co teda vlastně jako...?? :-D to není výtka vůbec, to je můj pocit z toho, jako čtenáře.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Obsazeno : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Narušitel
Předchozí dílo autora : Když není na výběr
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

