 17.12.2025 11 191(16) 0 |
Nehledám nikoho
odmítám pozvání
možná mi svým tělem
výhledy zacláníš
a možná si cloním sama
když neumím
naložit s výhodama
jsi momentum touhy
laminace mých ran
rozlité slovo
které si nepřiznám
podivné mraky
hlavou se ženou
že nevím jestli
jsi v tom se mnou
jako když hladovému koni
dáš na oči klapky
a nabídneš mu seno
moje linka je vyvěšená
a hlásí obsazeno
odmítám pozvání
možná mi svým tělem
výhledy zacláníš
a možná si cloním sama
když neumím
naložit s výhodama
jsi momentum touhy
laminace mých ran
rozlité slovo
které si nepřiznám
podivné mraky
hlavou se ženou
že nevím jestli
jsi v tom se mnou
jako když hladovému koni
dáš na oči klapky
a nabídneš mu seno
moje linka je vyvěšená
a hlásí obsazeno
19.02.2026 - 10:33Orionka: Děkuju Orionko :-) A jo, máš naprostou pravdu... akorát někdy se stane, že si myslíš, že na příjmu jsi. A dojde ti, že nejsi, až když někdo zkusí zavolat.
19.02.2026 - 10:32JKHartman: LadyLoba: Psavec: Dandy: Brigita: Děkuju za čtení a tolik milých komentářů :)
18.12.2025 - 14:26Mně se líbí nápadité rýmy a hlavně metafora s telefonní linkou. Ale přemýšlím o tom, že pro člověka je obsazeno nebo vyvěšeno spíš normální a převládající stav, ať už kvůli jiné osobě, nebo jednoduše kvůli sobě. Být na příjmu je asi spíš vzácné, a ještě musí zavolat správné číslo. Člověk prostě není telefon :-)
17.12.2025 - 22:57Krásná, fakt dobrý rýmy i délka. Akorát ten význam nebo výsledek mě činí zmateným. Asi stejně jako ty nevím, že co teda vlastně jako...?? :-D to není výtka vůbec, to je můj pocit z toho, jako čtenáře.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Obsazeno : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Narušitel
Předchozí dílo autora : Když není na výběr
