Můžeme si myslet, že jsou naše životy bezcenné a zbytečné, ale pokud jsme už jednou na tomhle světě, měli bychom si to maximálně užít. Život není samozřejmost, ale výsada. Spousta lidí, kteří rádi žili jsou už mrtví a co by za to dali aby zde mohli ještě chvilku být. Vím sám moc dobře, že život často může stát za hovno, ale možná jsme tu jen jednou. A já to tady nehodlám nikdy vzdát.

Psavec: Díky.

Modřín: Díky.

Moc pěkně smutné.

Prima.

Bezva.

Zaujala.

Chce to počítat slabiky.

Líbí se mi.

Parádní kousek.

človiček: Té reakci moc nerozumím, ale možná ani ty jsi neporozuměl básni?

Máš docela bujnou fantazii:-), řev hadů je zajímavé podobenství.

Kvúli počtu slabik a přízvukům navrhuji malé opravy:

už aby byly vánoce /8slabik/- kéž by byly vánoce/7slabik/

snad zahodí mě v lepší vodě/9slabik/. - vykoupe mě v lepší vodě/8slabik/

Modřín: Děkuji

Vůně mraků: ano, takhle dílko vyznívá jako otázka kontra odpověď, to by šlo.

Gora: To byl autorský záměr, chápu že v takto krátkém díle to může působit nesjednoceně. Děkuji za připomínku, tímto přidávám kurzívu do první části básně.

Z těl pevnosti tepla
své brány hájí.
Na hradbách ohně plají.
Já sám v tichu stínu
prosím o milost
paní zimu.

Hezká.

Taky jsem se zakoval. Svoboda je žalářníkem co má klíče. Pointa však je, že žalářník taky není na svobodě. Je zamčený v Nás a klíče od toho nejsou. Dá se osvobodit jen zevnitř. Takový ježek v kleci. Cestu najdeš jen v klidu.

Sasanka: Děkuju. Budu v příběhu pokračovat, námět mám nahrubo vymyšlený, takže původ hlasu by se měl vysvětlit :)