|
Z cyklu ironických glos o životě
|
Po hodině, dvaceti třech minutách a jedenácti sekundách
urputnýho, marnýho onanování
(a prolívání se lacinou brandy)
se rozestoupily oblaka a venku přestalo chcát.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že mám v životě celkem kliku.
Ale ne zas tak moc, aby si mě stádo brouků
pamatovalo aspoň deset járů*
a stádo příbuzných ještě míň.
Stejně jsou tady jen kvůli tomu párku zadarmo...
*normatizovaná doba, po které je od pohřbu možno znovu otevřít hrob pro další použití, protože předešlý nebožtík se už rozložil.
urputnýho, marnýho onanování
(a prolívání se lacinou brandy)
se rozestoupily oblaka a venku přestalo chcát.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že mám v životě celkem kliku.
Ale ne zas tak moc, aby si mě stádo brouků
pamatovalo aspoň deset járů*
a stádo příbuzných ještě míň.
Stejně jsou tady jen kvůli tomu párku zadarmo...
*normatizovaná doba, po které je od pohřbu možno znovu otevřít hrob pro další použití, protože předešlý nebožtík se už rozložil.
16.02.2023 21:53
človiček: tyjo, to je hrozně hezky řečený. No já jsem něco tady potřeboval najít, tak jsem se hrabal ve svých starých básničkách (někdy jsem se zasmál, někdy zastyděl) a nedalo mi po tom všem na tenhle komentář neodepsat. Děkuju
16.02.2023 21:51
Kaplan: To jsem moc rád, potkal jsem pár traumatizovaných jedinců co svoje tatínky našly při tom neuctivém vznášení, nikdy to nevymazaly. Život je někdy těžký, ale v pláči se oplachují poklady. Vždy se nakonec vyplaví zrníčka lásky skryté mezi nánosy písku v pánvi zlatokopa.
16.02.2023 21:23
človiček: o pět let později, než jsem tohle napsal, jsem stál na půdě s lanem kolem krku a pomalu povoloval nohy v kolenách. V ty chvíli jsem průlezem viděl dolů do garáže svou tříletou dceru, jak mě zmateně hledá a volá k obědu. V tu chvíli jsem si uvědomil, že ať to mám v životě jakkoliv na hovno, tohle tý holce nemůžu udělat. Bylo to dobrý rozhodnutí, za který dosneška děkuju Bohu
15.09.2022 23:32
Sebevraždy mě baví. Všichni kterým se to nepovedlo většinou vystřízlivěly a našli lepší zorný úhel. Potlučený sebevrah s kterým se utrhl trám nebo přeškubl provaz je často na dobré cestě k objevení skutečných hodnot. Škoda že se to občas někomu fakt povede.
09.04.2015 10:27
doufám že je to jen fikce, ale také vím, že některé životy skutečně takto probíhají a tito lidé nemají před sebou pozitivní perspektivu... smutné...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.