Krásně, upřímně jsi to vyjádřil. Pořád si říkám, jak jsem tolerantní máma a skoro tchýně a pak jednou začas otevřu oči a vidím, jak jim pořád moc uhýbám a umetám cestičku. Už ale celkem dokážu sebe ani je nikam netlačit. Všechno má svůj čas, každý jsme jedinečný a potřebujeme si zažít věci vlastním tempem. Cítím, že se máme všichni rádi, ač to tak vždy nevypadá a co víc chtít...

Pěkná, něžně hravá...

skvělá...vlastně jsme jen živé uhlí ;)

děti nemám...někdy , občas, asi tak jednou za sto let...lituju, ale jinak...ufff :DD

No jo ditka povyletaji z hniza.
Malé děti malá starost
Velké děti velká starost

wow...to je divoký :)))

Smysluplně to rozebrat nedokážu. Marnost z toho vane? Mistře pera, pane. Hloubkoměrem měřiti se zde snad může dno, do nějž z bytosti zapadla kůže- pocitů. Kamínek do studny vhozen očekávajíc šplouchnutí člověk bolesti osvobozen.

Moc povedená :-)

Tohle dílko se ti zatím, dle mého, povedlo nejvíc :-)

Dobrý, zajímavý. Skvělá je "dvanáctina zvěrokruhu...".

Koho by to napadlo
v balonu vidět letadlo.
Helium v ohni syčí.
Stopařka dole mává, křičí!
I na červenou balon jede
zastavit, či dát mu směr
prostě nejde. )-:

Gora: No zmuchlanej si připadám, vypranou mám peněženku, při konfrontaci raději suším hubu a aviváž na tvrdou realitu hledám asi marně. Na tohle prášky nejsou. Tohle se pere blbě.

Člověk si má uživat dokut to jde.
A blbnout se má.

Hodně dobrá.

Jóga rtů /a obličeje vůbec/ je prý strašně moderní:_)
K zamyšlení je tu dost obrazů, nej pro mne první. a poslední dvojverš.

Snad říkanku chápu dobře - kritik je žlučovitý dareba??
Pak je jedna rada - psát jen do šuplíku:-)

Hezké vyznání rodince, taťkovi i mamince a tak podobně:-), jo, čas letí a na dětech to vidíme nejvíc.
A to jsem při čtení prologu měla za to, že text bude o nějakém pracím prášku!

Koala: u nás ta značka naprosto vymizela!

Miňko: Díky.

Gora: Díky. Psáno, myslím, v prosinci v Tescu a cestou z něho...