Odpoledne

Po obědě za námi přijeli brácha s Eliškou a malým Filipem, který do toho smutku a beznaděje kolem vnesl tříleté světlo, bezstarostnost a všechno to, co souvisí s dětstvím. Hlavou mi prolétlo, jak dlouho asi bude mít po boku své rodiče on, jaký vztah si k nim během života vytvoří, a jak bude jednou prožívat jejich ztrátu?
Házeli jsme si na zahradě s balonkem a Filípek za ním nemotorně, ale s o to větší radostí běhal, skotačil a smál se, protože děti svět vidí jen z malé výšky...