Po obědě za námi přijeli brácha s Eliškou a malým Filipem, který do toho smutku a beznaděje kolem vnesl tříleté světlo, bezstarostnost a všechno to, co souvisí s dětstvím. Hlavou mi prolétlo, jak dlouho asi bude mít po boku své rodiče on, jaký vztah si k nim během života vytvoří, a jak bude jednou prožívat jejich ztrátu?
Házeli jsme si na zahradě s balonkem a Filípek za ním nemotorně, ale s o to větší radostí běhal, skotačil a smál se, protože děti svět vidí jen z malé výšky...
Házeli jsme si na zahradě s balonkem a Filípek za ním nemotorně, ale s o to větší radostí běhal, skotačil a smál se, protože děti svět vidí jen z malé výšky...
27.02.2023 08:29
Z malé výšky, ale s o to většími emocemi. Motivace ho doprovodit co nejdál to půjde, bohužel některé věci se ovlivnit nedají.
11.04.2021 15:54
Yasmin
Je to plné náhlého smutku, až mi přijde skoro nevhodné cokoliv k tomu psát. Snad jen...že naděje je. Třeba právě v podobě dětských očí. Že se stačí dívat. Do sebe samého. Že tam jsou kořeny. Duše. Kořeny začátků, smutků i ztrát.
(Drž se.)
(Drž se.)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.