Pravda a lež

Na duši tvé lpím.
Ač není tak moc
prázdna jak kapsy tvého
obnošeného fraku.
Co vytáhnul jsi z popelnic.
Já jsem sběrač duší.
Nerad jsem když
srdce vroucná buší.

Co ,obelžu tě snadno
svou jízlivostí.
Ach jak hloupí jste a prostí.
Zlákat se necháte tak snadno.
Um jsem vám odebral
v hlavách je tak prázdno.
Jak jen tohle lží, jsem dokázal.
Rozdal jsem vám hračky.
K nohám přiblížil svět.
Však jak otevřete oči
z hypnózy.
Strachem jak ta osika
se vaše těla začnou chvět.
Já závist a lež jsem
v jednom.
Zbohatl jsem z vaší důvěry.
Co mi je po jednom.
Pohádky a pověry.
Že prý jeden hloupí Honza
mi hlavu od těla oddělí.
Jenže z každého z vás
se stal bonzák.
Už nevěří
přítel příteli.
Štěstí jste v zlato proměnily
A konec vám tím byl
odzvoněn.
Pohádku vhodím
sám,vhodím do kamen.
Jsem lež co se lehce vetře.
Pravdu v kopku uvěznil.
Tak se těšte.
Mám bič proto abych
bil.