tak to chodí... drž se

Výborný, není co vytknout, fakt rozmanitost uhlů a vrstev příběhu. Jen si uprav časování .Druhý odstavec začínáš přítomností (dorazil jsem) a pak to skočilo do vyprávění v čase minulém. Nevím co ti tam sedne víc. Jinak klobouk dolů.

Sasanka: Možná ani tolik nezáleží na tom, zda opustíme svůj kotec, město, stát či planetu, poněvadž sebou si bereme ven zase jen sebe a nic jiného o pocitu štěstí a radosti možná nerozhoduje. Šnek, mravenec nebo strom nevykazuji žádné dopady svého omezení v prostoru .

Dandy: Nerad opouštím verš, ale postoje se někdy zveršováním jakoby drolí. Tak improvizuji s články . Díky kámo.

Miňko: Osobně jsem mikroregionální človíček. Jakmile zmizne věž našeho kostela, tak nejsem doma. Mám to místo rád čím dál víc. A pak se podívám na nádherné panoramata světa a říkám si, jsem omezený tele nebo ne. To samé ale prožívám v vztazích. Je to dilema, kde mnohé dveře zavírám ba zazdívám, abych nemohl vstoupit.

Nádherně jsi to popsal. Dávám ve všem za pravdu, a to i z vlastní zkušenosti. Já se staral o selata na vojně, i když jen 6 týdnů, ale bylo to obdobné. Na druhou stranu, znám spoustu lidí, a to velmi dobrých lidí, kteří prožili celý svůj život ve své ohradě, ve svém teletníku či svinčíku, ve své vesnici, svém sídlišti, svém ohraničeném okolí, a přesto žili život šťastný a naplněný. Inu...

Miňko: Také děkuji.

Vždy pobavíš! Díky..

wojta: Ha ha ha... A já už doufal že mne pochválíš!!! Do pr... budu zkoušet dál....

Líbí se mi druhá půlka. To co před cokoliv je možná navíc.

Tý bláho... To je opravdu síla. Jsem okouzlen a rád, že jsem četl.

Dandy: Díky.

Nádherná, silná, nutí k zamyšlení a k tomu se do ní vracet.

Gora: chápu...ale neboj, mám v kapse xyzal a nebojím se ho použít ;)

zaseja: rozumím, to se jen ozvala zdr. sestra ve mně...

Dobrý,až tak držet ji pod krkem

Z(a)tracená Duše: Velký dík.

Z(a)tracená Duše: Díky moc.

zaseja: Dík.

Zase Pokus-Hokus a nic. Máš na víc!