|
|
Ze skleněné verandy slyšet cinkat smích,
palce vháknu za kšandy,
odejdu zrakem z knih.
Tam dívka v rouše Evině řádně skotačí,
však před kýmpak, pohled žasnout nestačí.
Její nahá divokost a ženskost nevšední,
usrkává z karafy, tak prý, pohlédni.
Sváděn je, až teče pot a cos se vypíná,
ona jen tak všetečně zrakem přebirá.
Dotknout se jak nástroje, zabrat o strunu,
však i v tom svádění je cosi o umu.
Ztratili se z verandy a já nevěděl,
palce vháklé za kšandy
pryč v klidu jsem šel.
palce vháknu za kšandy,
odejdu zrakem z knih.
Tam dívka v rouše Evině řádně skotačí,
však před kýmpak, pohled žasnout nestačí.
Její nahá divokost a ženskost nevšední,
usrkává z karafy, tak prý, pohlédni.
Sváděn je, až teče pot a cos se vypíná,
ona jen tak všetečně zrakem přebirá.
Dotknout se jak nástroje, zabrat o strunu,
však i v tom svádění je cosi o umu.
Ztratili se z verandy a já nevěděl,
palce vháklé za kšandy
pryč v klidu jsem šel.
Hanulka
Hezké ! Děkuji.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Veranda : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Spokojen
Předchozí dílo autora : Po práci
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

