Nevim zda v opilosti na něco moze myslí, kdyby myslel tak nedokážem sednou třeba za volant, a co takových je, jinak básníčka je zvláštně pojatá.

A jaký jiný význam mají ty básně?

Děkuji je pravda ,že pravopis není to o co mi jde.

Děkuji za komentář p. Elišce Vobrubové. Jen chci podotknout ,že pro mě mají básně jiný význam a je na každém jak je pochopí... Jen pro přiblížení - já obdivuji lidské tělo a mysl , které se v určitých situacích chovají nečekaně ( něco jako ochrana) . A mám opravd šťastný život :-) ! Ono se stačí podívat po okolí , spíš jsem překvapená co se děje kolem!!!

Stará dobrá rytířská... i když trochu jinak:-)

Autorka má patrně na mysli jakési "odpojení" a ztíženou možnost volného a radostného prožívání, k němuž dochází (a vskutku se někdy zdá, jako by to byl obranný reflex) v souvislosti s prožitými traumaty, neblahými událostmi.
V tom případě ale namítám, že něco jiného je takový stav související již se zmíněným traumatem a něco jiného je zatlumení mysli následkem opilosti.
Poučit se: Nerozumím, co má autorka míní, když píše, že zbývá jediné, a to se poučit. Z čeho se můžeme poučit? Třeba se poučíme, že není dobré řídit auto pod vlivem alkoholu a způsobit dopravní nehodu, a příště to už neuděláme (pokud to přežijeme). Jsou ale i jiné události neradostné, fatální (např. smrt blízké osoby), které mohou též způsobit onu "temnotu", jakési odpojení od radostného prožívání, ale k poučení na nich nic není... snad k vyrovnání se s nimi...
Nezpochybňuji podnět (ani jeho možnou závažnost), který se patrně stal impulsem k napsání básně, ale není úplně zřejmé, co má autorka na mysli, takže ve výsledku působí text spíše jako obecné, všeobecně známé teze. Pro autorku může mít napsání takového textu terapeutickou funkci (z něčeho se vypíše). Pokud jde ale o poesii, text nic nového nepřináší - ani v ujasnění si tématu, ani v jeho zpracování (verše jsou dost málo objevné, rytmus klopýtavý, obraznost absentuje, některé formulace dosti kostrbaté), a zejména nepřináší žádný vhled do pisatelčiny mysli a představivosti.
Pár drobností k opravení:
- první sloka, poslední verš: patrně vypadlo zvratné zájmeno se - pokud ne, hodilo by se tam;
- zůstává.... nikoli zustává;
- na nás je jediné, a to se poučit.... nikoli na nás je jediné a to se poučit.... nejedná se o poměr slučovací, a proto před a patří čárka.

Děkuji :-D

:( au

a ta sama otazka na vrat se:)dik za odpoved:)

z vlatni hlavy?:)dobre to je

ta sama otazka:)z vlastni hlavy?

napsane z tvoji hlavy?nebo to je z nake knihy?

1kor13: Díky Iky.

TualKraplak: Děkuju, báseň to není, chyby mám hlavně v s a z. Přijde mi, že tě znám...to taky ohromně stojí za to.

puero: Asi tam zas začnu pěstovat ganju, durman a mák

Plyne to tak přirozeně, což se mi často u podobného typu poezie nestává. Respektive často mi to příliš jako poezie nepřijde... Ale tohle má duši. Líbí se mi hříčky se slovy a tak dále... Hlavní totiž je, že víš, o čem píšeš a má to pro tebe význam (snad se nepletu)

Právě si říkám, že to a žádné my... To opakování... Mi z nějakého důvodu připomíná Havrana. Výborně.

... odeslalo se to dvakrát, tak to ještě trochu upravím a nechám ti tu další přání.

Hodně štěstí do budoucna ;)

Nečte se to úplně suprově. Musím se dost nadechovat a zastavovat, aby to bylo plynulé. Téma také nic převratného, ale abych jen nehaněl. Je to první věc, kterou sem přispíváš a na to to je dobré :) Věřím, že když se vypíšeš, tak budeš zpracovávat i další témata kvalitněji.

I já se počítám mezi ty, kteří mají rádi přírodu a které neobyčejně štve nepořádek počínající poházeným plastovým odpadem, ojetými pneumatikami a různým jiným neskutečným neřádstvem v našich luzích a hájích, neskutečným nepořádkem ve městech (v našich městech, ve Švýcarsku je prý čisto) - a končící drancováním a pleněním krajiny u nás i v jiných koutech naší planety.
Navzdory tomu mě báseň neoslovuje, a to z prostého důvodu: Text se nese ve všeobecném agitačním duchu, v obecném generalizujícím "my", které mě štve stejně jako ten odpad, protože na mne působí jen jako výkřik (přičemž věřím, že autorku ten neutěšený stav opravdu nenechává klidnou). Autorka ale nepřináší žádný nový pohled, lépe řečeno žádný osobní pohled, žádnou vlastní poetiku, žádné osobní stanovisko, žádné nové vyjádření skutečnosti, které by mělo jiný než heslovitý účinek.
A krom toho jsou v něm ještě další drobné problémy:
- to specifické krajinné uspořádání se jmenuje buš (nikoli buše), přičemž může být rodu ženského i mužského
- ničíme ji pouze.... nikoli ničíme jí pouze...
- ne z čisté duše.... nikoli né z čisté duše
- ničíme jí pouze my a/né z čisté duše - nesrozumitelná formulace
- Jezera špinavá a plná odpadu... nikoli Jezera špinavá a plné odpadu...
Ani v rytmicky text moc "nefunguje", verše jsou kostrbaté, neobjevné.

Myslím, že největším problémem tohoto textu je rozpor mezi tématem (v tom smyslu řekněme angažovanou poesií, jak napsal puero) a absencí autorova postoje a názoru, tedy osobní angažovanosti. Z textu není cítit "člověčina" autorova, skutečný jeho osobní postoj, nálada, názor. Jsou to víceméně (spíš více) všeobecné a všeobecně známé výroky nevzbuzující ani představu ani hnutí rozumu a (či) mysli. Myslím že v neposlední řadě s tím souvisí i formální stránka textu, včetně klopýtajícícho rytmu. - Hledáme smysl v otázkách nebo v odpovědích na ně?

"Hlásím, pane hejtmane,
že byl to strašný sen,
ty oči zvířete, ty křičely
a z důlků lezly ven,
křičely na mne, jestli já to vím,
proč ležíme tu s břichem děravým -
co měl jsem říci jen…?

Hlásím, pane hejtmane,
a já to musím říc:
tož, člověk rád jde, člověk musí jít,
když pán chce, smrti vstříc -
však koní šetřte, prosím tisíckrát,
to dobytče se strašně umí ptát,
proč nesmí žíti víc…" ...Fráňa Š rámek: Raport (úryvek - závěr básně)