přidáno 29.01.2011
hodnoceno 1
čteno 689(3)
posláno 0
„Řekla jsi mu to?“ Ptal se cestou.
„Já, já nevěděla, že ho to tak rozčílí.“
„To nikdo. Co říkal?“
„Skoro nic. Vyhodil mě. Řekl, že mi nechce ublížit a ať odejdu dokud se ovládá…“
„Sakra!“
„Co je?“
„Nevíš kam šel?“
„Ne, proč, co se děje?“
„Potřebuje se uklidnit.“
Pořád jsem ho nechápala.
„Je to jako závislost. Halooo. Přemýšlej.“
„Chce krev,“ řekla jsem tak, že mě snad ani nemohl slyšet.
„Přesně. Musíme ho najít dřív, než udělá blbost.“
„Ale vždyť jí potřebuje ne?“
„Ne, potřebuje se uklidnit. Tak pojď.“ Podal mi ruku, aby mě zvedl a rychle seběhl ze schodů. Snažila jsem se ho následovat, ale byl moc rychlý. Ještě se vracel do obývacího pokoje pro klíče od auta, což jeho náskok naštěstí zmenšilo. Ani jsem nezabouchla dveře a už vyjížděl.
„Takže. Jeho auto nejede, tudíž musel jít pěšky,“ začal Sam, když vyjížděl ze dvora.
„Nebude přemýšlet nad tím, kdo to bude. Jednoduše vezme prvního, na koho narazí. Pak mu dojde, co udělal a zblázní se.“
„Super,“ zašeptala jsem pesimisticky.
„Zastav!“ Zařvala jsem.
„Coje?“
„Támhle je,“ ukázala jsem na úzkou lesní cestu.
Rychle zabrzdil, zacouval a zabočil na cestu. Zastavil pár metrů od Nicka. Byl otočený zády, ale bylo vidět, že někoho drží v náručí.
„Doufám, že není pozdě,“ prohodil, když vystupoval.
„Zůstaň tady jasný,“ ponaučil mě.
Pozorovala jsem, jak se Sam pomalu blíží k Nickovi. Stál těsně za ním a vypadalo to, že mu domlouvá. On se ale ani neotočil. Najednou zvedl nohu a kopl Sama ho holeně. Ten se skácel k zemi a začal se plazit zpátky k autu. Musela jsem neposlechnout, nedalo mi to. Vylezla jsem z auta a šla mu pomoct.
„Říkal jsem ti, abys zůstala vevnitř,“ podotkl, když se mi ho podařilo dostat do auta.
„Jo, ale to bys ses válel ještě někde támhle na cestě.“
„Díky. Nevím co budeme dělat. Je jako v transu. Jediný co potřebuje je krev. Nemám proti němu v tomhle stavu sebemenší šanci.“
Chvilku jsem tam stála a přemýšlela co udělat. Napadla mě jediná věc.
„Dej mi klíče,“ Vypadlo ze mě.
„Proč?“
„Chci něco zkusit, vrátím ti je neboj. A zavolej Alexe, budeme ho potřebovat“
Vytáhl klíče ze zapalování a s nechápavým pohledem mi je předal.
„Dík. A teď mysli na to, jak moc máš to auto rád a že ho nechceš zničit,“ oznámila jsem mu, rychle zavřela dveře a zamkla dálkovým ovládáním na klíčích. Mírně jsem si oddychla, když mi první část prošla, ale znepokojovalo mě, že to byla ta lehčí.
Pomalými kroky jsem se přiblížila k Nickovi a zastavila se v bezpečné vzdálenosti.
„Nicku?“ Zkusila jsem to ještě.
Nic. Ani se nehnul. Nezbývalo mi tedy nic jiného. Sáhla jsem do kapsy pro nůžtičky a vyhrnula si rukáv. Doufám, že to aspoň pomůže, pomyslela jsem si. Naposledy jsem se zhluboka nadechla a přejela si ostřím po zápěstí.
Nick se obratem otočil. Zabralo to až moc rychle a já najednou nevěděla, co dělat. V ruce držel malou holčičku, nemohlo jí být víc jak deset.
„Pusť jí,“ zakoktala jsem.
„Ne,“ odsekl bezcitně.
„Prosím… můžeš si vzít mě. Ona za nic nemůže.“
„Řekl jsem ti, ať mi zmizíš z očí a ty sem přivedeš i jeho??? Jak můžeš bejt tak blbá?“ Vyšiloval
„Jeho? Vidíš ho? Hmmm? Chováš se přesně jako on! Podívej se na sebe,“ začala jsem, když jsem kousek za Nickem uviděla Alexe. Držel v ruce docela velký kus dřeva.
„Co stejně! On tenkrát nechtěl! Proč si si vybral jí? Co ti udělala?!? Může jí být sotva deset! Tak jí pusť prosím. Ona za to nemůže.“
Už docela přítomným pohledem se zahleděl na holčičku. Postavil jí na zem a já jí rychle strhla k sobě.
„Něco za něco…“ Přiblížil se ke mně.
Pár kroků jsem ucouvla, ale věděla jsem, že nemám šanci. V tom ho ale Alex pořádně praštil prknem po hlavě. Nick spadl k zemi a ani se nehnul.
„Děkuju,“ zašeptala jsem směrem k Alexovi vyděšeně.
„Postarám se o ní. Vypusť Sama,“ usmál se.
Sáhla jsem do kapsy a zmáčkla tlačítko na ovladači. Auto zapískalo. Konečky prstů se mi ještě pořád klepaly a srdce neobvykle rychle bušilo.
Lekla jsem se, když mě Sam objal.
„Mohl tě zabít!“ Šeptal mi do vlasů.
„Já vím.“
„Tohle už víckrát nedělej rozumíš,“ zadíval se mi dlouze do očí.
Jen jsem přikývla.
„Slib mi to.“
„Slibuju,“ klesla jsem a zadívala se do země…

přidáno 30.01.2011 - 00:50
Tý jo ... začíná to mít teda grády :-) Jak "upíří historky" doteď nebyly můj "šálek čaje", tak ráda konstatuji, že tohle se Ti fakt daří psát poutavě

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Protože on chtěl (14.kapitola) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Protože on chtěl 15. kapitola
Předchozí dílo autora : Protože on chtěl 13. kapitola

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
basak.venda, Neu, shane, Zitra
» narozeniny
princeznacarodejkaZ [13], black.heart [13], Adrianne Nesser [13], Werushe [13], Delivery [13], Me and you and all the others [13], Tamir [13], lilie [10]
» řekli o sobě
Severak řekl o Singularis :
Díky němu jsem tu: Prokliknul jsem se sem přes stránky jeho seriálu Ester Krejčí. Jinak jeho nápady a díla nejsou uplně hlavní proud, ale o to jsou v nich zajímavější nápady.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku