Stakatej pes: :-D Nešťourat do básní, to je cesta k jádru poesie :-D Dobré básně šťourání snesou.
Eliška Vobrubová: Mám tam dostatek prostoru pro vlastní vyložení významu. Já tam ten svůj našel, no pokud někdo nemá fantazii a bude se v básních doslovně šťourat, tak se obávám, že smysl Vám bude unikat stále. :-)
Nejsem si proto zcela jista, je-li abuzér (nebo abuzéř) opravdu Licifer v novější podobě, jak je uvedeno ve vysvětlení k básni... ale budiž, může to být náhled autora.
Leč i když toto přijmu jako možné, přes opakované čtení básně se mi nedaří přijít na to, o co vlastně jde - jaké je sdělení, pointa.
Text vypadá poeticky, osobitě a obrazně, ale při bližším zkoumání docházím k názoru, že právě jen vypadá - že působí artistně, ale celkové vyznění uniká (alespoň mně). "Zalomím" se hned na prvním dvojverší a snažím se přijít na to, jaký je teda ten tulipán - červený nebo žlutý? Nepřijdu na to ani za několik dní, nechám to tedy být (jenomže to není dobré, když sdělení není jasné - když má tulipán nachový květ, těžko může mít žluté okvětní lístky; je to jako když je řeč o černochovi s typicky plavými vlasy) a jdu dál.
Ale ani následující dvojverší "Se svými křídly ze střelného prachu/A dušemi místo perutí místy." mi nepomůže - vůbec nevím, co jsou křídla ze střelného prachu ani duše místo perutí místy, a jediné na co přijdu je, že nachu-prachu a listy-místy. Dále verš "S těmi křídly i půlka srdce v rohu" - v jakém rohu je půlka srdce? A jaká půlka srdce? A čí je to srdce? A není důvodem srdce v rohu zase jen rým pro slovo Bohu? "Zlomená křídla a rudé modřiny na těle" - to jsou ti andělé, kteří vypadli z nebe, náhle hmotní, že se potloukli chudáci takhle moc? A kdo "Netušíc význam slova lidé." ? Ti andělé, jež se postavili Bohu (v tom případě by nebylo užito správného přechodníku)? Nebo se to vztahuje k té druhé naznačené rovině textu, jež je psaná kurzívou - "Ráda se skrývá." a "Po kapsách antidepresiva."? Ale ani to mi pochopení neusnadňuje. Nevím totiž, je-li ta, co se ráda skrývá, hlavním tématem básně - tedy, že by to bylo o na scestí svedené a zneužité dívce (a jejích svůdcích), která je teď v depresi z toho všeho (mimochodem jakou byla odměněna bystou - a proč bystou?; diadémům bych ještě rozuměla...)? A nebo, jsou-li hlavním tématem básně andělé, kteří byvši vyhozeni z nebe, měli tu smůlu, že netušili význam slova lidé, a potkali se s takovými "vejlupky" jako jsou abuzéři...
A úplná zdánlivě asi drobnost nakonec: Myslím, že by textu prospělo, kdyby se autor rozhodl jednoznačně, bude-li používat interpunkci či nikoli - v tomto dvojverší "Svatebním darem byl prsten od abuzéra/Kdy s ním i s milenci padla k zemi." narozdíl od jiných chybí. S tím souvisí i psaní velkých písmen na počátku veršů - současné použití interpunkce a velkých písmen na začátku veršů bez ohledu na ni orientaci v textu a jeho vnímání neusnadňuje, ba přímo naopak - ještě více komplikuje.
Leč i když toto přijmu jako možné, přes opakované čtení básně se mi nedaří přijít na to, o co vlastně jde - jaké je sdělení, pointa.
Text vypadá poeticky, osobitě a obrazně, ale při bližším zkoumání docházím k názoru, že právě jen vypadá - že působí artistně, ale celkové vyznění uniká (alespoň mně). "Zalomím" se hned na prvním dvojverší a snažím se přijít na to, jaký je teda ten tulipán - červený nebo žlutý? Nepřijdu na to ani za několik dní, nechám to tedy být (jenomže to není dobré, když sdělení není jasné - když má tulipán nachový květ, těžko může mít žluté okvětní lístky; je to jako když je řeč o černochovi s typicky plavými vlasy) a jdu dál.
Ale ani následující dvojverší "Se svými křídly ze střelného prachu/A dušemi místo perutí místy." mi nepomůže - vůbec nevím, co jsou křídla ze střelného prachu ani duše místo perutí místy, a jediné na co přijdu je, že nachu-prachu a listy-místy. Dále verš "S těmi křídly i půlka srdce v rohu" - v jakém rohu je půlka srdce? A jaká půlka srdce? A čí je to srdce? A není důvodem srdce v rohu zase jen rým pro slovo Bohu? "Zlomená křídla a rudé modřiny na těle" - to jsou ti andělé, kteří vypadli z nebe, náhle hmotní, že se potloukli chudáci takhle moc? A kdo "Netušíc význam slova lidé." ? Ti andělé, jež se postavili Bohu (v tom případě by nebylo užito správného přechodníku)? Nebo se to vztahuje k té druhé naznačené rovině textu, jež je psaná kurzívou - "Ráda se skrývá." a "Po kapsách antidepresiva."? Ale ani to mi pochopení neusnadňuje. Nevím totiž, je-li ta, co se ráda skrývá, hlavním tématem básně - tedy, že by to bylo o na scestí svedené a zneužité dívce (a jejích svůdcích), která je teď v depresi z toho všeho (mimochodem jakou byla odměněna bystou - a proč bystou?; diadémům bych ještě rozuměla...)? A nebo, jsou-li hlavním tématem básně andělé, kteří byvši vyhozeni z nebe, měli tu smůlu, že netušili význam slova lidé, a potkali se s takovými "vejlupky" jako jsou abuzéři...
A úplná zdánlivě asi drobnost nakonec: Myslím, že by textu prospělo, kdyby se autor rozhodl jednoznačně, bude-li používat interpunkci či nikoli - v tomto dvojverší "Svatebním darem byl prsten od abuzéra/Kdy s ním i s milenci padla k zemi." narozdíl od jiných chybí. S tím souvisí i psaní velkých písmen na počátku veršů - současné použití interpunkce a velkých písmen na začátku veršů bez ohledu na ni orientaci v textu a jeho vnímání neusnadňuje, ba přímo naopak - ještě více komplikuje.
Básní jsem chtěla říct, že člověk někdy mívá výpadky paměti a často se to stává při velmi nepříjemných stituacích v životě. A i velká fyzická bolest je po čase , jako by nebyla.
AD Lucifer: Přiznávám, že v této problematice nejsem příliš "kovaná", ale z toho, co jsem si přečtla soudím, že to s Luciferem je poněkud složitější:
Křesťanská tradice o Luciferovi vychází jednak z Jeronýmova překladu Izajáše, jednak čerpá i z Knihy Zjevení svatého Jana („Apokalypsy“) 12,7.10, kde Jan ztotožňuje dávného hada z Edenu s padlou hvězdou, tedy Satana a Lucifera. Podobně ztotožňují Lucifera a Satana Tertullián (Contra Marcionem 11,17), Órigenés (In Ezechielem 3,356) a další.
Plně rozvinutá křesťanská tradice založená na Jeronýmově překladu Izajáše 14,12 učinila z Lucifera jméno hlavního padlého anděla, který ztratil svou původní slávu jitřní hvězdy. Pokud (hlavně před Jeronýmem) tento termín neoznačuje vlastní jméno Satana, používá se pro stav, ze kterého byl svržen a který ztratil.
Na rozdíl od pozdější tradice však Starý zákon nikde o pádu andělů nebo Satana nehovoří. Tato legenda má své kořeny především v apokryfní židovské a raně křesťanské literatuře. Nový zákon, pokud hovoří o jitřní hvězdě nebo o Luciferovi (v překladu Vulgáty), označuje tímto termínem obvykle Ježíše Krista, „jitřní hvězdu“.
Křesťanská tradice o Luciferovi vychází jednak z Jeronýmova překladu Izajáše, jednak čerpá i z Knihy Zjevení svatého Jana („Apokalypsy“) 12,7.10, kde Jan ztotožňuje dávného hada z Edenu s padlou hvězdou, tedy Satana a Lucifera. Podobně ztotožňují Lucifera a Satana Tertullián (Contra Marcionem 11,17), Órigenés (In Ezechielem 3,356) a další.
Plně rozvinutá křesťanská tradice založená na Jeronýmově překladu Izajáše 14,12 učinila z Lucifera jméno hlavního padlého anděla, který ztratil svou původní slávu jitřní hvězdy. Pokud (hlavně před Jeronýmem) tento termín neoznačuje vlastní jméno Satana, používá se pro stav, ze kterého byl svržen a který ztratil.
Na rozdíl od pozdější tradice však Starý zákon nikde o pádu andělů nebo Satana nehovoří. Tato legenda má své kořeny především v apokryfní židovské a raně křesťanské literatuře. Nový zákon, pokud hovoří o jitřní hvězdě nebo o Luciferovi (v překladu Vulgáty), označuje tímto termínem obvykle Ježíše Krista, „jitřní hvězdu“.
... pravopis se lze doučit; jazyk, kterým se vyjadřujeme, nám slouží jako nástroj toho vyjadřování, tudíž by měl mít kvalitu, kterou si zaslouží po stránce výrazové i mluvnické... tupou kosou těžko sekat trávu, ale kosu lze nabrousit:-)
Zdenek39: Zvláštně, lépe řečeno divně. Je nerozeznatelné, co se snaží sdělit.
Yarrod: Jejda, děkuji moc za tak krásnou kritiku. No...co říct... snad se teda nepleteš :-)
Sirius: Jojo... dneska jsou holt rytíři trochu jiní... =). Děkuju za přečtení a za koment... =)...
Nevim zda v opilosti na něco moze myslí, kdyby myslel tak nedokážem sednou třeba za volant, a co takových je, jinak básníčka je zvláštně pojatá.
Děkuji za komentář p. Elišce Vobrubové. Jen chci podotknout ,že pro mě mají básně jiný význam a je na každém jak je pochopí... Jen pro přiblížení - já obdivuji lidské tělo a mysl , které se v určitých situacích chovají nečekaně ( něco jako ochrana) . A mám opravd šťastný život :-) ! Ono se stačí podívat po okolí , spíš jsem překvapená co se děje kolem!!!
Stará dobrá rytířská... i když trochu jinak:-)
Autorka má patrně na mysli jakési "odpojení" a ztíženou možnost volného a radostného prožívání, k němuž dochází (a vskutku se někdy zdá, jako by to byl obranný reflex) v souvislosti s prožitými traumaty, neblahými událostmi.
V tom případě ale namítám, že něco jiného je takový stav související již se zmíněným traumatem a něco jiného je zatlumení mysli následkem opilosti.
Poučit se: Nerozumím, co má autorka míní, když píše, že zbývá jediné, a to se poučit. Z čeho se můžeme poučit? Třeba se poučíme, že není dobré řídit auto pod vlivem alkoholu a způsobit dopravní nehodu, a příště to už neuděláme (pokud to přežijeme). Jsou ale i jiné události neradostné, fatální (např. smrt blízké osoby), které mohou též způsobit onu "temnotu", jakési odpojení od radostného prožívání, ale k poučení na nich nic není... snad k vyrovnání se s nimi...
Nezpochybňuji podnět (ani jeho možnou závažnost), který se patrně stal impulsem k napsání básně, ale není úplně zřejmé, co má autorka na mysli, takže ve výsledku působí text spíše jako obecné, všeobecně známé teze. Pro autorku může mít napsání takového textu terapeutickou funkci (z něčeho se vypíše). Pokud jde ale o poesii, text nic nového nepřináší - ani v ujasnění si tématu, ani v jeho zpracování (verše jsou dost málo objevné, rytmus klopýtavý, obraznost absentuje, některé formulace dosti kostrbaté), a zejména nepřináší žádný vhled do pisatelčiny mysli a představivosti.
Pár drobností k opravení:
- první sloka, poslední verš: patrně vypadlo zvratné zájmeno se - pokud ne, hodilo by se tam;
- zůstává.... nikoli zustává;
- na nás je jediné, a to se poučit.... nikoli na nás je jediné a to se poučit.... nejedná se o poměr slučovací, a proto před a patří čárka.
V tom případě ale namítám, že něco jiného je takový stav související již se zmíněným traumatem a něco jiného je zatlumení mysli následkem opilosti.
Poučit se: Nerozumím, co má autorka míní, když píše, že zbývá jediné, a to se poučit. Z čeho se můžeme poučit? Třeba se poučíme, že není dobré řídit auto pod vlivem alkoholu a způsobit dopravní nehodu, a příště to už neuděláme (pokud to přežijeme). Jsou ale i jiné události neradostné, fatální (např. smrt blízké osoby), které mohou též způsobit onu "temnotu", jakési odpojení od radostného prožívání, ale k poučení na nich nic není... snad k vyrovnání se s nimi...
Nezpochybňuji podnět (ani jeho možnou závažnost), který se patrně stal impulsem k napsání básně, ale není úplně zřejmé, co má autorka na mysli, takže ve výsledku působí text spíše jako obecné, všeobecně známé teze. Pro autorku může mít napsání takového textu terapeutickou funkci (z něčeho se vypíše). Pokud jde ale o poesii, text nic nového nepřináší - ani v ujasnění si tématu, ani v jeho zpracování (verše jsou dost málo objevné, rytmus klopýtavý, obraznost absentuje, některé formulace dosti kostrbaté), a zejména nepřináší žádný vhled do pisatelčiny mysli a představivosti.
Pár drobností k opravení:
- první sloka, poslední verš: patrně vypadlo zvratné zájmeno se - pokud ne, hodilo by se tam;
- zůstává.... nikoli zustává;
- na nás je jediné, a to se poučit.... nikoli na nás je jediné a to se poučit.... nejedná se o poměr slučovací, a proto před a patří čárka.

