s kačenkou

topím všechny adresáty v kafi a lituju
že už jsem moc velká
na to sednout tátovi na klín a řídit společně s ním
na stavění bunkrů na stromech
na to, abych umělohmotným hračkám přisuzovala
duši
na hledání sebe sama
na malování obřích rtů rtěnkou
na to vlastnit houkačku na kole
na to přiznat, že sem plakala
bohužel i na to pít kakao každé ráno,
vápníku už mám dost
na nekupování dárků na vánoce, protože cokoli teď
vytvoříš, je všechno jen ne roztomilé.
dá se každý den polykat hrst prášků
držet pistoli u hlavy
pořezat se ve vaně

ve vaně s kačenkou!

přece jen na něco nejsem tak stará