po pravé straně

potřebujeme rozpoznat tváře

smrtka řídí autobusy a zavírá dveře
tvoje oči jsou všude
hledají
všechno se zdá jako podivný kompromis
uzavírající naši cestu
volnost je slovo, kterým jsme se uvěznili
najednou zjišťujeme,
že o všem nám jde lépe mluvit
tolerance, věrnost a tak dále
všechno dokonalé na papíře
s každou vzpomínkou
mi praská hlava
je to klišé
ale zase se motáme v kruhu
v tak dokonalém kruhu
až to bolí a nemám sílu jít dál
i když vím, co přesně přijde
všechno pořád někam zatáčí
a po pravé straně rostou stromy

celé aleje.