Eliška Vobrubová: Vstanout je novotvar. Neberme básnici možnost tvořit nová slova. Ona určitě ví, proč ho tam má právě takto. Jinak. Že?

Mimochodem ti dlužím poděkování: Svými reakcemi jsi mně o sobě sdělila víc, než všemi básněmi dohromady. Děkuji.

Vstanout????
Pokud je mi známo, existuje sloveso vstát (dokonavé) nebo vstávat (nedokonavé) - ve smyslu zvednout se, postavit se na nohy. Jiné je stanout - může znamenat též postavit se, ale v jiném slova smyslu - (například stanout v čele nějakého hnutí) nebo zastavit se (například stanout v němém údivu, stanout před obrazem).
Vstanout je podivný a nesmyslný hybrid, a nic na tom neměni fakt, že se s ním můžeš setkat v novinových článcích.

:-)

Hm, tomu říkám osobitý postoj.
Jistěže psaní může mít i funkci takzvaně terpaeutickou, to jest člověk se z něčeho vypíše a tím si uleví. Jenom mne překvapuje, že když nepotřebuješ nic sdělovat (nikoli zdělovat), proč své texty zveřejňuješ. - Někdo si z dlouhé chvíle píše, někdo počítá. Ten kdo počítá, musí rozumět počítání a vědět, jak se které číslo píše a co znamená, jinak jen píše čísla a k ničemu to není. Jistěže se může zdokonalovat, když bude chtít. Ale s postojem, který zastáváš ty, by to nešlo.

musím souhlasit.. vidím v tom i něco pozitivního... I když podle mě není básnička na uplně nejvyšší úrovni, má něco do sebe, klaním..

"Na Vánoce ti táta namlátil úhořem" tak pri tomto som sa nahlas zasmial. Inak dosť krátke dielo na tvoje pomery. A aký to je "Kandovaný pohled" ?

Homér: ??

Eliška Vobrubová: už to tak vypadá... dík za upozornění...

Eliška Vobrubová: Děkuji za poučení, jsem zase o něco chytřejší...a četla jste si mou anotaci k této básni?? Je to přesně ono: "Já vím..."
A to je to výmluvné. Nemyslím si ale, že je to blbost a ani se nezlobím za Vaši kritiku...Podle mě báseň nemusí mít smysl - přečtěte si jiná díla na této webové stránce, já jsem jich taky hromadu "nepochopil". U mě jde o to, vyjádřit pocit i když jde smysl bokem...
A až sem vložíte nějaké své dílo, tak si ho s radostí přečtu.

Eliška Vobrubová: mě je tvoje kritika fakt uplně jedno. A básničky nepíšu proto, že bych tobě nebo komukoli jinýmu chtěla něco zdělit. Píšu to proto, že mě to baví nebo jen tak z nudy. Takže ani ňák nepotřebuju abys jim, tudíž i mě rozuměla..
A netvrdim, že když někdo nemá muže a děti, že je nešťastnej..ikdyž s mužem je to lepší a bez dětí se žije líp..ae to už zase jiný téma..

*neboť v tomto případě...:-)

- "A neptal jsi se mě..." z ní to krkolomně hyperkorektně (hyperkorektně je stejně nedobře jako nedbale) a není to česky správně, nebo v tomto případě se jsi a se zkracuje na ses, takže by to mělo znít: A neptal ses mě, zda to umím;
- "které si posílal v karavaně" - patrně "si" není zvratné zájmeno, a není-li, mělo by být napsáno jsi, právě proto, aby nedošlo k mýlce nebo aby čtenář nemusel zbytečně tápat...
- "Možná si ani netušil..." - platí totéž, co u předešlého;
- "Na mé ruce si pastelkou kreslil..." - ani zde "si" evidentně není zvratné zájmeno;
- "A sbíral si mé slzy..." , "snad chtěl si mi tím něco říct..." - a ani zde nejde o zvratné zájmeno, mělo by tam tedy stát jsi.

WTF?

LUKiO: málomakající inspiraci..LOL:-) Díky za přečtení, první půlku jsem byl šrot, a druhou jsem tam dal, aby bylo co číst, což jsem psal kdysi před tím.

To by šlo:-)

Asi ti vypadla písmena a mělo být rozvlněný a rozpřaženýma.

Nejlepší je někoho, kdo něco nepochopí, odbýt konstatováním "zajímavý je, že ostatní tu báseň pochopili....jenom ty ne. Na tom taky něco bude."
To mi hodně pomohlo v pochopení a hlavně v orientaci v textu. Díky.

Pokud jde o gramatické chyby (a nejen o ně) - jistě, nikdo není neomylný, záleží však na tom, jak s případným upozorněním na chybu ten upozorněný naloží. Jak vidím, je ti to jedno (odpovídá to zřejmě tvému profilu, v němž máš napsáno, že kritika je ti jedno), a je ti to natolik jedno, že ani ty gramatické chyby neopravíš. No, je to tvoje věc a tvoje vizitka (a to se s prominutím týká i počtu gramatických chyb v tvé dopovědi v bodě 3)).
Kdyby ses přece jen rozhodla ten text opravit, tak dodávám, že mi včera uniklo ve 4. řádku odzdola, že zřejmě místo nesputaná by mělo být nespoutaná.

A teď k textu:
Myslím, že přibližně chápu (tedy do té míry, do jaké mi neobratnost tvého vyjadřování dovolí), o čem jsi chtěla napsat, jenomže mně to přibližně nestačí. Myslím, že by to nemělo stačit ani tobě, a to byl důvod, proč jsem se k tvému textu vyjádřila - totiž ve snaze sdělit ti, že text by měl být srozumitelný, logický a sdělný, pokud se rozhodneš k jeho uveřejnění, a že bohužel taková tvá báseň není.
Tak například:
Co je opakem k tvrzení "Myslela, že ji láska zničí." A co tedy napravit nemůže? Co se stalo, že napravit to (jaké to?) nemůže a už si pro ni jdou? Doufám, že aspoň dobře chápu, že ti tři muži s bílými rouchy jsou doktoři (a ne andělé), když sanitka jim za zády houká (jdou napřed před sanitkou, aby byli u té paní dřív?). Proč ji vlečou? Takhle se zachází s pacientem? A jestli ano, za jakých okolností? Verš "Silně ji teď do srdce udeřila." by mohl sice dost neobratně (protože o té lásce je řeč už dlouho nebyla), možná ale přece jen odkazovat k tomu, že paní dostala ránu od lásky, což by teda mohlo znamenat, že ač nevěřila, přece jen si ji ta láska našla, protože láska je už taková potvora, že nedá pokoj, dokud si nenajde každého z nás. Jenomže co potom znamená následující verš "Její duše, tak oddaná a nesputaná." Východiskem tohoto verše je verš předcházející, čímž dle mého soudu můj možný výklad předchozího verše pozbývá smyslu, neboť jsem se právě dověděla, že silně ji do srdce udeřila její duše, tak oddaná a nespoutaná. Mimochodem, čemu je ta duše tak oddaná, je-li řeč o duši té paní, která muže ani dětí nemá, a co to znamená, že je nespoutaná? Znamená to snad, že žít sám rovná se být nespoutaný, nebo to znamená, že láska spoutává duši, nebo co spoutává duši... a lze být současně oddaný i nespoutaný, lze to kdykoli nebo za určitých okolností ano a za určitých okolností ne... a z čeho vůbec vychází představa, že když člověk nemá muže ani dítek, že nezná lásku, že neví, co je láska? Nebo tam ten verš je jen proto, že nespoutaná se rýmuje s pouta má? A když je v textu naposled řeč o duši, logicky z toho vyplývá, že paní má na rukou pouta kvůli své duši, tak oddané a nespoutané, která ji do srdce udeřila. "Už jí věří. Už ji cítí." - pořád to je tak, že naposled byla řeč o duši - takže věří a cítí duši, ale co? Tu ránu, kterou od duše ta paní dostala? A co znamená "Ale svět je celý nevěřící."? Je to snad nakonec báseň o víře v Boha a o lásce k Němu? Nebo o čem tedy? - A to nemluvím o tom, že pořád nevím, proč té paní ti tři muži v těch bílých hábitech nasadili pouta na ruce...

Možná, že tady zbytečně marním čas, jestli ti to je tak jedno, jak jsi předvedla s gramatickými chybami. Nicméně jsem měla na mysli především snahu ti pomoci, aby ses, až zas budeš psát, dokázala vyjádřit přesně, jednoznačně a srozumitelně.

Kdo věří na pohádky? Třeba já :-)

Zakládám si... je vážně skvělá... :)