Řekla bych, že to líp začne než to pak je, čímž myslím kvalitu textu. V první sloce je jakž takž přijatelně (i z hlediska použitých jazykových prostředků) nastolena výchozí situace. Ovšem již v druhé sloce nastává problém: Rváč a vrah sedící v díře s vyhlídkou na chcípnutí je šokovaný jakýmsi náhlým zvratem, aniž by bylo sděleno, kdo je původcem náhlého obratu a hlavně k čemu předchozímu se se ten přelom vztahuje. Když se na to podívám z hlediska logiky výpovědi textu, měla by se situace zloděje a vraha oproti tomu, co je v první sloce, změnit, a to k lepšímu, neboť v první sloce je jeho situace značně neutěšená. Leč tak tomu zjevně není, neb má tělo patrně hustě pokryté ostnatým drátem, totiž obmotané (obmotané jako obvazem asi - to muselo dát práce... a že se nebránil...). Inu, nemohu se ubránit pocitu, že obmotané zní příliš měkce, právě spíš pro ten obvaz vhodné, v souvisloti s ostnatým drátem to zní divně. Podobně divně vypadá důkladně uvázaný šátek přes ruce (dobré by bylo opravit přez na přes) - to zas působí jako z nějakého návodu, pracovního postupu. Také nemám představu (protože nemám z textu žádný k ní impuls), co toho zobrazovaného vyvrhela tak vykolejilo, že dokonce i on cítí hrozný zmatek. Je připoutaný. A k čemu v té díře?
Na konci čtvrté sloky rváč a vrah vyje jako vlk a řve jako lev (a co si s tím má počít chudák žirafa?), a to navzdory rozedřenému krku a krvi v ústech. Jestli má ten krk rozedřený (a to je možná eufemismus) od kol hrdla omotaného ostnatého drátu a jestli má v ústech krev, těžko si dovedu představit, že vyje jako vlk a řve jako lev. Vytí vlka by možná bylo ještě jakž takž přijatelné (ale stejně by to asi nebylo nic moc), ale že by řval jako lev, to si opravdu představit nedovedu. Ani to, že střídavě vydává ten či onen zvuk. Nejen z důvodů shora uvedených, ale též proto, že každý z uvedených projevů má odlišnou zvukovou a hlasovou modulaci, ale též jiný význam, a to fakticky i v přeneseném slova smyslu. Říkáme-li o někom, že řve jako lev, myslíme tím nejen to, že dotyčného je hodně a daleko slyšet, ale především to, že tímto způsobem demonstruje svou dominanci. A to věru není odpovídající situaci, v níž se ten v díře sedící nachází. Pátou sloku lze označit jako náhlý zvrat: Je zní cítit zdvižený ukazovák, čpí heslovitostí a jalovostí a zcela se odklání od dosud používaného stylu. Tím vším působí v dosavadním kontextu směšně (ačkoli klišé působí vždy směšně), a to zejména proto, že dožadovat se u rváče a vraha takových kategorii jako je etika, pravda či víra, je prostě směšné. Konečně však víme, co je zač, že ano. I celá konstrukce té sloky je podivná - pokus vrátit se od moralizování zase zpět do předchozí reality pomocí verše posledního, není zdařilý a jen posiluje zlom v textu, neboť působí jako násilně a účelně našroubovaný pro získání rýmu se slovem vírou. I když na druhou stranu, s tou škvírou se hned kontinuálně pracuje, neboť se dozvídáme, že světlo jí pronikající ozařuje lotrovu hruď a rozervané svaly, takže logika tu zdánlivě je. Ovšem proč je tma jako jedovatá rtuť, mi uniká, krom vysvětlení, že by to mohla být další jakoby temná rekvizita, a hlavně, že za použití rtuti lze získat slovo, jež rýmuje se s hrudí. (Hruď je dosti vznešené slovo, nevím tedy, zda v kontextu básně je úplně tím pravým výrazem.) Poslední sloka by měla být být závěrem, pointou, snad i klíčem, kterým lze celou báseň odemknout, ale není. Pouze se dovídáme, že do zrcadla hledí, patrně je to celé zinscenováno tak, aby škvírou dopadající světlo do jinak rtuťovou tmou zahalené díry padalo právě na to zrcadlo. Rváč a vrah má patrně nějak fixovanou hlavu, asi i oči, aby nemohl odvrátit pohled, je tudíž donucen se na sebe dívat až do konce svých dní a pozorovat své umírání. To zrcadlo dal před něj (tedy před vraha a rváče) někdo snad proto, ať vidí, jak život jeho vzal - leč není jasno kdo čí život vzal. Tedy, zda jeden někdo přemohl lotra v první sloce popisovaného, domrzačil ho ostnatým drátem a připoutal kamsi v díře, do níž ho předtím uvrhl, a teď toho lotra zanechal sobě samému, aby pozoroval svou vlastní smrt, a nebo zda se mluví o sebraném (ve smyslu zkaženém životě) toho dosud neznámého.
Shrnula bych to asi takto: Příliš mnoho slov a klišé, příliš málo sdělnosti a nápaditosti, příliš mnoho rádoby hororového balastu, příliš málo podtextu. Báseň se tváří, že řeší velké téma, ale ve skutečnosti jen klouže po povrchu.

Tvé psaní mi bere dech.

no konečně :)

Ani já neshledávám na básni nic vtipného. Text visí ve vzduchu jako to nebohé děvčátko na šibenici (bodejť by nebylo bledé v líci) bez jakékoli výpovědi, tedy druhého plánu (podtextu), bez stanoviska autorky, prostě jen tak. Taková rýmovánka, a při tom o takové hrůze. Kladu si otázku, proč zrovna o tomhle, leč odpověď z textu nepřichází.

veronika: moc dekuju..:-) jsi zlato!

puero: Prý jen! Není lepšího hodnocení.

to mě baví

teress,jsi zpet...

to je vono!!
n a d h e r a

puero: Eliška Vobrubová: tak to vyzerá, že som si ten výrok zle zapamätal. Správne by to teda malo byť tak, ako napísala Eliška, alebo prípadne ešte "Cogito ergo deus est."

V každom prípade ďakujem za upozornenie na túto hrubku, nabudúce si dám väčší pozor pri používaní jazykov, ktoré neovládam. (alebo ich radšej nebudem používať :D)

V najbližších dňoch to upravím, spolu s celou strofou tak, aby zostal rytmus aj význam zachovaný.

puero: Moc děkuji za komentář a máš určitě pravdu co se týče ledu a rýmu nejtěžší-nevěstí na ten jsem taky koukal, ale pak si řekl, že mi v celku tolik nevadí :).

Co se týče dámy. Já vím, že obecně to tak asi není, ale já myslel specifický druh dámy. Takový jaká byla ona. Něco jako "Dáma s čápem" od Sto zvířat. Je sice do určité míry cudná, ale zároveň nespoutaná a dělá si co chce :)

A led měl odkazovat ještě k jedné věci, ale koukám, že tam na to bylo asi příliš mnoho přídavných jmen. Zadumám nad tím.

A ještě jednou děkuju za vzevrubnou kritiku.

Cogito ergo Dies es by pak bylo něco jako Myslím tedy dny jsi.

Vtipné.

dies ....nejsou to v latině dny? Já měl latinu v druháku a už si to teda moc nevybavuju, ale vím, že v Mozartově Requiem je Dies ire, dies illa, což se překládá jako dny hněvu, dny tyto. Má-li tam být Bůh (Deus) tak bych tu latinu v básni asi ještě zvážil.

Je nádherná. Žádné jen ,,to by šlo". Na šesti řádcích v 19ti slovech dokonale popsala smutek, splín a paralýzu měnícího se času. Tam umírá ve smrtelné agónii sám čas. Ten obrázek to jen potvrzuje. Je to skvěle napsáno.

Je to pěkná básnička, což o to. Melodická, dobře se čte, chyby tam skoro nejsou, je taková krásně uniformovaná. Po obsahové stránce ale na sebe prozrazuje, že té formě podlehl její příběh a musel se nutně upravit. Dáma? Cožpak dáma běhá bosa po ledu? A proč tam popisovat, že je led hladký a kluzký, to je snad logické? Druhá sloka je jakýmsi fantastickým únosem mimo příběh z důvodu okouzlení, který se rozplývá ve sloce následující, kterou hodnotím jako nejlepší, neboť popisuje abstraktní vyzařování kouzla osobnosti hezkými básnickými obraty. V následující sloce se vracíme zpět na zem k rozhodnutí o jehož výsledku máme dobrý pocit, že ať dopadne to svedení jakkoli, bude to mít svoje kouzlo.
Ty rýmy no.....nejtěžší-nevěstí.....pffff teda rozhodně žádný poklad české poezie. Kupodivu celek vypadá dost optimisticky a umí mě jako čtenáře dobře naladit.

Škoda, že nevíme Víc. Třeba proč? Pokusilo se snad v raném novověku o sebevraždu? Soud by ji odsoudil na šibenici, ale spíš by ji pod ni zahrabal. To se dneska málo ví, ale sebevražda kdysi nekončila jenom tím, že vás nepohřbili na hřbitově, ale někde u rozcestí, mohli jste dopadnout mnohem hůř! Spáchali jste vraždu na sobě a zasloužili jste si, ať se vám to povedlo nebo ne, i odpovídající trest. U nás se používalo vláčení hlavou do země a upálení a rozfoukání ve větru. Zahrabání zaživa pod šibenici apod.
Posmrtnému trestu jste unikli jen pokud vyšlo najevo, že jste beznadějný melancholik nebo blázen.

Básnička je jaksi bez souvislostí. Bez vysvětlení. Prostě jen popis šibenice v plné parádě, nic víc. A nic z něj ani neplyne. A narozdíl od předešlých komentujících mi rozhodně nepřipadá ani vtipné. Navíc si nedokážu vysvětlit logičnost téhle scenérie. Sebevražda to není, protože sebevrahové se nevěší na šibenice, poprava to není, protože té holce je šest roků, tak jak se tam dostala? Ne.

Nie nadarmo máš v nicku "Mortis" :) Zaradil by som to medzi miniatúry, ale inak je to celkom fajn.

nóóó, téma mrtfolné, dobře se houpající...i když to má zařazení v kategorii jaké má, mě to přijde kvalitně sarkasticky černé, žulově kamenné - kameňácké

No vida, to je docela dobré; a mně to nepřekáží, že smutek je on, a štěstí ono, alespoň tam ty ženské lépe vyniknou; dokonce bych řekla, že není podstatné, aby všechny postavy byly ženy.

Rytmus sem tam trošku pokulhává, ale pobavila jsem se :-)

Človíčku, proč se tak vztekáš? Stačí opravit chybu, netřeba se říznout.