|
Zadrž dech, Bejby...
 21.05.2011 1 1697(10) 0 |
Jen já, láhev a ubrousek z mého oblíbeného podniku, kde jsme nikdy nebyli spolu.
Jen jezdci v bouři.
Podívej se na ty mraky...
Ve mně utopit se nelze.
Zahojí nás ranní slunce? Kdo ví?
Zdálo se mi o tom našem MY...
Konečně existujeme.
Společně jsme.
Jen jezdci v bouři.
Podívej se na ty mraky...
Ve mně utopit se nelze.
Zahojí nás ranní slunce? Kdo ví?
Zdálo se mi o tom našem MY...
Konečně existujeme.
Společně jsme.
21.05.2011 - 20:01má to něco, co je svý, co mě zaujalo. jen bych tam nedávala tu větu Společně jsme. Konečně existujeme bohatě stačí. ale to je asi věc názoru a já mám taky v básních moc zbytečnejch slov a věcí....ale jo, dobrý, líbí se mi to =)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Moc věcí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Okamžik
Předchozí dílo autora : Baudelaire
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
johny.rotten [15], Happy Angels [14], Ozzy [12], SarahCa [10], Klar_rkaa [8], Dešťová kapka [8]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
