Co dodat. Život je občas krutý. Úlevu přinese všemocný čas, který zhojí každou bolest. K tomu přeji hodně sil a také hodně inspirace do dalších, doufám, že veselejších děl.

Říkám si – je zvláštní, že se nepodstatným pasážím věnuje autor stejně prostoru, jako těm zajímavým. První dvě strofy by stačilo shrnout v jednu. Možná ani to ne, a význam a přínos jejich by byl stejný. Jaký je důvod věnovat takovou pozornost hráči na automatech? Jde o autorský záměr? Jak spolu koresponduje automatová závislost a "fenomén psanců"?

Sakryš, tohle je báseň na dlouhou debatu a přemýšlení, ne na jeden pitomej komentář. Je to přesné zachycení jednoho z možných pocitů, které může autor psanců mít, zároveň je to také pěkná reflexe ostatních básní, svého díla, potažmo pak i dnešního světa.
Vyzdvihuji především tu reflexi. Verš, který ji krásně reprezentuje není pravda formulačně z nejzdařilejších, ale myšlenka, kterou se snaží popsat, je závažná – "všude pouhý únik před vidinou řešení".
Není to sice řečeno nějak bravurně, ale závažnost, která se za slovy skrývá, je pro všechny autory psanců fatální.

Sice bych se pod to nepodepsal, protože mi ty první dvě sloky přijdou trochu nadbytečné a tématicky tříštící, ale rozhodně bych se nad ní doporučil zamyslet.
A prodebatovat ji někdy.

prosím vás moc kdo je tohodle autorem já to potřebuju do školy recituju jí,ale nevím kdo je autor moc prosím jméno i příjmení autora

úprimne, ani po tvojom objasnení som to nepochopil :D Nevadí, laloky a závity nie sú moja silná stránka :D

1kor13: Gyrifikace: rozbrázdění kůry koncového mozku na laloky a závity pomocí rýh. Gyry jsou ty rýhy, plné písku, za vidinou zisku..bla. Jinak Vám všem moc děkuji, že se vám to líbilo. Mělo to být zprvu o hráči automatů.

Nemám páru, čo znamená "v gyrech řásnění", ale inak dosť trefné. Hlavne "čůrání do oceánu-trocha básnění, všude pouhý únik před vidinou řešení".

postavičky v psychopohádce...super, pod to se podepíšu

jayjay: Tak brutálně jsem nechtěl, aby to znělo. Spíše jsem to psal jako opakující se refrén v písni a v klidu lež je myšleno ve smyslu. Pořád se nevymlouvej a už se rozhodni.

A to upozadnění té druhé osoby je z toho důvodu, že jsem nechtěl, aby se v tom ta daná osoba poznala tak jistě... ona ta osoba stejně moje básně nečte, tak je to asi jedno :-D, ale popisovat jsem jí moc nechtěl...

Ale děkuju za komentáře... asi po půl roce nějaké nové... :-))

Díky za komentář

haha..mazec.

jayjay:
Díky za komentář ti děkuji,ale já to měl mít opraveny,tak jak je to napsany tak mi to přišlo opraveny.Jestli tam doopravdy chyby mám tak se omlouvám,ale jsem spokojen.Takový komentář mě málo kdy potěší.

Básník se snaží radit, ale moc mu to nejde. Některé strofy vypadají, jako by byly určeny rodičům, jiné zase dětem. Ale těžko se to dá z jejich zmateného jazyka rozpoznat. A to ne jen kvůli neohrabaným asonancím, které neustále odvádějí pozornost, ale také kvůli nesmyslným lpěním na refrénické strofě, ve které se opakují nadbytečná slova "teď" a "sám".
Jistě, myšlenka je zjevná. Emancipace. Doslova vyřčená slovy "zkus se vydat svou cestou" a "zapoj svůj vlastní mozek". Jenže urputnost, s níž je prosazovaná, spíš ukazuje na básníkův nízký myšlenkový pochod. Jako by neexistovala diskuse či nějaká stření cesta.
Posledním veršem se básník nadobro odkrývá a ukazuje se jako naprostý neznalec, či ještě spíše jako křivák a ničema.
Vždyť navrhuje stejný postup, jaký volí rodiče, na které lá. Chce radí nám, abychom vyháněli čerta ďáblem.
Myslím, že toto dílo je skvělou ukázkou toho, jak mnozí lidé uvažují a argumentují – ploše, povrchně, černobíle.

Život by si měl po sobě přečíst co napsal, už ze zodpovědnosti k budoucímu čtenáři, neboť nevhodně zvolená čárka může pokazit dojem ze zajímavého díla. A není-li jedna, tím spíše se ukazuje autorova nedůslednost. – Další pravopisné chyby nechávám na autorově svědomí.
Čárky jsou ale nepodstatné, v porovnání s tématem a myšlenkou díla. Ač báseň zpracovává téma "přírodní", je milé dostat se i do nitra básníka (jak klišovitě to zní, ale kdo to řekne líp, učiň tak). Vlastní vklad je pro mne vždycky zajímavý. Zde navíc autor nesklouzává ke kýčovitým frázím – je tedy pro mne uvěřitelný.
Je hezké vědět, proč se někdo těší na jaro. Předností toho díla je upřímnost, citová otevřenost a realismus spojený s optimismem a sněním.

jayjay: Díky za komentář. Myslím, že sloka: "Přijměte teď naše rady" nabízí řešení.
Nevím jaké máš ty rodiče, ale většina rodičů přistoupí pouze na monolog s dětmi a vůbec né dialog ze strany dětí.

jayjay: Díky za tvůj čas a námahu. Tak je ta báseň strašná, až se sama divím že jsi se jí chtěl vůbec zaobírat. Já to bohužel zatím líp neumím ale nad se časem posunu někam dál.... :-)

Mám podobné pocity ako jayjay. Myslím, že to si aj chcel básňou docieliť a podarilo sa ti to.

Vskutku povedené popsání samoty.
Hloupě pak ale působí v kontrastu s verši prozaická část textu. Jako čtenář si připadám, že mne má autor za hlupáka. Buď jsem tedy hloupý já, že mi to musí autor vysvětlit, nebo je hloupý autor, když musí své činy vysvětlovat. Jakoby činy nemluvily samy za sebe.

Přebytečný počet slova "vy" spolu s chraptivými rýmy a vrzavým metrem dávají básni punc nedodělku. To si Hugo ani po třetím napsání veršů "To přece nejde vydržet / Pořád jenom hubu držet" neřekl, nejde to říct nějak jinak? Opravdu jsi po sobě báseň četl?

Báseň je spíše litanií, která nenabízí řešení. Neustálé si stěžování a opakování těch samých strof navozuje dojem básníkovy nepřístupnosti a vyhraněnosti. Není ochoten přistoupit k dialogu, chce se jen vyříkat ze své ukřivděnosti. Pro jistotu to zastírá obecným plurálem "my", jako by se bál mluvit sám za sebe.

omlouvám se, ale pokud mohu kluci říci narovinu pokračování komentu v návaznosti na vaše odpovědi ...... píšete stroze...ale to nevylučuje květnatost slova. já jsem neříkal delší dílko, zmiňujete zkratku, ale čteme-li druhou sloku, je to prostě věta oznamovací.
nebudu se pouštět do diskuze o tvorbě poezie..... ale to je právě to kouzlo básní, dávat ty správné slova, která nahrazují věty.
Snad jste pochopili, jak jsem to myslel.
Dílko může být mimimalistické na počet slov a přitom velmi obsažné.
ono psát ve zkratce je opravdu těžké, ta hrozba nepochopení snahy autora je veliká. nicméně....život máte před sebou a místa na pokusy je tady dost. Hodně štěstí.

Bohužel, nedotažené rýmy, někdy jen nahrbené asonance, spolu se zchromlým metrem způsobují, že celá báseň působí dost banálně.
Verše jako "Dotkne se mé líce, / nebudu se znát více.", či "Zachvěji po těle,/ přitom je mi tak nesměle." působí prvoplánově a křečovitě.
Snaží-li se báseň popsat radost či jaké jiné příjemné pocity, činí tak pomocí klišovitých prostředků – andělská křídla, růže, lásky píseň pět – které znějí jako bezobsažné fráze.