1kor13: Díky Iky.

TualKraplak: Děkuju, báseň to není, chyby mám hlavně v s a z. Přijde mi, že tě znám...to taky ohromně stojí za to.

puero: Asi tam zas začnu pěstovat ganju, durman a mák

Plyne to tak přirozeně, což se mi často u podobného typu poezie nestává. Respektive často mi to příliš jako poezie nepřijde... Ale tohle má duši. Líbí se mi hříčky se slovy a tak dále... Hlavní totiž je, že víš, o čem píšeš a má to pro tebe význam (snad se nepletu)

Právě si říkám, že to a žádné my... To opakování... Mi z nějakého důvodu připomíná Havrana. Výborně.

... odeslalo se to dvakrát, tak to ještě trochu upravím a nechám ti tu další přání.

Hodně štěstí do budoucna ;)

Nečte se to úplně suprově. Musím se dost nadechovat a zastavovat, aby to bylo plynulé. Téma také nic převratného, ale abych jen nehaněl. Je to první věc, kterou sem přispíváš a na to to je dobré :) Věřím, že když se vypíšeš, tak budeš zpracovávat i další témata kvalitněji.

I já se počítám mezi ty, kteří mají rádi přírodu a které neobyčejně štve nepořádek počínající poházeným plastovým odpadem, ojetými pneumatikami a různým jiným neskutečným neřádstvem v našich luzích a hájích, neskutečným nepořádkem ve městech (v našich městech, ve Švýcarsku je prý čisto) - a končící drancováním a pleněním krajiny u nás i v jiných koutech naší planety.
Navzdory tomu mě báseň neoslovuje, a to z prostého důvodu: Text se nese ve všeobecném agitačním duchu, v obecném generalizujícím "my", které mě štve stejně jako ten odpad, protože na mne působí jen jako výkřik (přičemž věřím, že autorku ten neutěšený stav opravdu nenechává klidnou). Autorka ale nepřináší žádný nový pohled, lépe řečeno žádný osobní pohled, žádnou vlastní poetiku, žádné osobní stanovisko, žádné nové vyjádření skutečnosti, které by mělo jiný než heslovitý účinek.
A krom toho jsou v něm ještě další drobné problémy:
- to specifické krajinné uspořádání se jmenuje buš (nikoli buše), přičemž může být rodu ženského i mužského
- ničíme ji pouze.... nikoli ničíme jí pouze...
- ne z čisté duše.... nikoli né z čisté duše
- ničíme jí pouze my a/né z čisté duše - nesrozumitelná formulace
- Jezera špinavá a plná odpadu... nikoli Jezera špinavá a plné odpadu...
Ani v rytmicky text moc "nefunguje", verše jsou kostrbaté, neobjevné.

Myslím, že největším problémem tohoto textu je rozpor mezi tématem (v tom smyslu řekněme angažovanou poesií, jak napsal puero) a absencí autorova postoje a názoru, tedy osobní angažovanosti. Z textu není cítit "člověčina" autorova, skutečný jeho osobní postoj, nálada, názor. Jsou to víceméně (spíš více) všeobecné a všeobecně známé výroky nevzbuzující ani představu ani hnutí rozumu a (či) mysli. Myslím že v neposlední řadě s tím souvisí i formální stránka textu, včetně klopýtajícícho rytmu. - Hledáme smysl v otázkách nebo v odpovědích na ně?

"Hlásím, pane hejtmane,
že byl to strašný sen,
ty oči zvířete, ty křičely
a z důlků lezly ven,
křičely na mne, jestli já to vím,
proč ležíme tu s břichem děravým -
co měl jsem říci jen…?

Hlásím, pane hejtmane,
a já to musím říc:
tož, člověk rád jde, člověk musí jít,
když pán chce, smrti vstříc -
však koní šetřte, prosím tisíckrát,
to dobytče se strašně umí ptát,
proč nesmí žíti víc…" ...Fráňa Š rámek: Raport (úryvek - závěr básně)

Né! Kdo? Zas ten pitomec krpatej? Přijď někdy na instantní pokec, ráda Tě uvidím!!!!!
http://www.youtube.com/watch?v=O-fyNgHdmLI

I tento sonet pokládám za zdařilý - oceňuji soulad mezi formou a obsahem; zároveň se mi líbí, že je možno text vnímat jako reminiscenci na časy odvážných bojovníků (třeba rytířů, kteří byli nejen odvážní a čestní, ale též galantní) a nebo i jako text inspirující k představám a paralelám se současným životem... ba věru, bývají situce, že i čest a hrdost lidská je pošlapána a zůstává jen upřímnost (alespoň někomu) a naděje na lepší příští... Zabývala jsem se tím, nedalo-li by se sousloví světlá budoucnost vyjádřit nějak jinak, a to ještě tak, aby to do sonetu pasovalo, ale musím přiznat, že jsem na nic nepřišla - tedy nápady nějaké byly, ale vždy tam bylo nějaké ale... Prostě je to tak, že někdy není zbytí a že přesto, že nějaký výraz byl mnohokrát použit, i zneužit (a mohli bychom ho prohlásit za opráskané klišé), jiný lepší, přesnější není "po ruce".

být tvým mořem
jsem.
jsem rozbouřená - ten začátek mě naprosto dostal!!

Já a ty - nikdy my ... my je hrozně ošemetný a zrádný slovo... Někomu přijde sladký jako med a jinému zas jak šibeniční provaz, který nepovolí.
Zasáhla - hezká.

Mám jedno dílo, které se jmenuju velmi podobně a možná jsou si i trochu víc příbuzná....
http://pismak.cz/index.php?data=read&id=256298

Hmm....tak tohle je teda přesně my cup of tea!!!! A za první sloku se klaním níž než je zem.... Hodně dobré, hodně promyšlené, hodně spádné..... No jo, je to tak...jdeš do oblíbených. Jsi výborná!!!
Sakryš, musím Ti najít nějakého kostlivce ve skříni, ať ti mužu taky něco zkritizovat, at si o mě nemyslíš, že pochlebuju...

Mentální pornoherci vládnou světem.... Ne, výýýborné. I když moc nemusím pražské nářečí, tak tady je přímo nutné. Dodává obsahu básně tu danou formu. Máš hold talent, holka !!!

Souhlasím se Lilien. Za začátek smekám vše, co mám. Druhá polovina mě moc neoslovila. Přijde mi to, že je to takové vytlačené. Jakokdyž chceš vymačkat pomeranč a není pro Tebe svatá ani slupka... No...tak nějak...dost podobně :-)

Úžasný název a samotné dílo ještě lepší. Mám ráda spleť myšlenek a nijak neuchopené přirovnání. Někdy si říkám, že to taky takhle někdy zkusím....ale asi na to nejsem dost originální, neb se k tomu nikdy nedostanu! :-)

Matttyna: Děkuji MOC :-) Tady to, co jsem tu všechno dala, jsou stará díla.... Dnes už bych to napsala asi trochu jinak. Kdybych psala.... :-( Ale určitě, jak říkáš... Ta poslední sloka má pro mě největší význam a jsem ráda, že jsi to vycítila.

Posledné dva riadky sú také silné, že si ich určite zapamätám do konca života. Všetko ostatné z tohto diela určite zabudnem hneď ako vypnem PC, ale tieto dva sa mi vryli do pamäte.

dobře se mně četla, líbí se mi:)