Eliška Vobrubová: Děkuji tak moc se snažim, doopravdy už jak psát nevim.

Kandovaný pohled , výprask úhořem. Expresivní, působivé. Má to spád jako studená sprcha. Přesvědčivé ! Velmi.

jayjay:
Pravda či pravdivost je shoda tvrzení se skutečností.
Pojem pravda hraje primární úlohu ve filosofii, vědě, právu a náboženství (či teologii).
Pravdě se věnuje neformální logika a epistemologie (gnozeologie). Pravdivé mohou být výroky, premisy, závěry, názory, přesvědčení nebo soudy.

Není to moc divné! Bát se jít domů, když nemáš byt. Sám bych byl také poněkud znepokojen. Možná bych se bál jít i do práce, když bych neměl odkud. Čas vlčích máků je nadosah. Poslechni si ty vrtulníčky. Ty zvuky, o nichž píšeš, jsou patrně bzikavky slepoočky nebo bzikavky dešťové přezdívané také hovada. Čmeláci to zřejmě nebyli. Obrat vystaven zalezlý je zajímavý. Je to něco jako vystaven na odiv v kartónových krabicích u popelnic? Nebo něco jako sociálně dramatické píp šou? %-)

1kor13:
Nekonvenční projev, proč ne (dalo by se možná diskutovat o tom, v čem ta neobvyklost či originalita spočívá, na jakých stojí základech, ale budiž).
A tak jako každý autor má právo zvolit způsob vyjadřování (pokud neodporuje dobrým mravům a neporušuje zákony), tak má čtenář právo zaujmout k čtenému textu stanovisko (za stejných podmínek - viz předchozí závorka) a vyjádřit se, a to i v případě, že nikdo nikoho nenutí nic číst.
Nevidím žádný důvod, proč by nemohla probíhat normální diskuse nad (tedy spíše pod) nějakým dílem. Ona totiž ta neschopnost diskuse může působit nikoli tak, že je autorovi kritika jedno, ale že z nějakého důvodu diskuse není schopen nebo není ochoten na ni přistoupit. I na to má právo. Jde ovšem o způsob, jakým to dá najevo. Neboť ať chceš nebo ne, pohrdavý tón autorův v civilním projevu nesvědčí o nekonvenčnosti, ale jen a jen o tom, o čem svědčí.
A vždy, když člověk zveřejní svou práci (byť by byla výsledkem činnosti ze záliby), počítá s tím (nebo by měl s tím počítat), že "publikum" složené z různých lidí může mít různé názory. Uzavřít se do pózy nekonvenčnosti, jistě, proč ne, je to každého věc, jaký zaujme postoj.
Přijmout kritiku nemusí vždy znamenat bezvýhradní souhlas s ní. Kritika může být ale východiskem pro diskusi, příležitost pro obhájení díla, příležitost obhájit si své, a to věcnými argumenty.
A že toto Homérovo dílo přesně zapadá do jeho tvorby. Ano, to ano. A to je odpověď na otázku, proč je zařazeno do kategorie básně/pro děti?
A ještě něco: Píšeš, že je autorovým cílem nás pobouřit. Ale popravdě řečeno, to co pociťuji, není pobouření.

"Ne co dělá básník v životě, ale co dělá se životem, budiž vaší starostí." - František Halas.

Eliška Vobrubová: S pravdou nebo s pravdami? Je jedna, nebo jich je víc?

Ať se snažím jak chci, nedaří se mi přijít na to, o čem báseň je (má být). Když ji zkouším rozlousknout od konce, kde by měla být poita, čeká na mne hrdina krabicových vína ten mi vůbec nepomůže. Ledaže by to byla báseň o někom krabicové víno popíjejícím a vlakem při tom cestujícím. Nic z toho ale nevytěžím. Stále to dílo na mne působí násilně šroubovaně s obsahem a smyslem nezbadatelným. Vyvstávají mi nad textem otázky, odpovědi z něj neřicházejí.
- "V brašně si přinesl knihu" - bude to patrně jízdní nebo přepravní řád, co by jinak průvodčí nosil, v práci si nepočte, a kdoví, smí-li vůbec;
- "Starou jak exemplář v lihu" - přirovnání nerozumím, exemplář může být klidně nový, byl-li pořízen nedávno;
- "Rozhodl, kdo musí z kola ven" - má to snad být narážka na "černé pasažéry"? - nebo z jakého kola, kým je tvořeno to společenství, z něhož má být někdo vyloučen, a proč?;
- "Strojvůdce udává jízdě směr" - no, mezi námi, jízdě směr udávají koleje, strojvůdce má za úkol řídit vlak, udržet ho jna kolejích a jet tak, aby byl dodržen jízdní řád;
- "Že jeho otec byl opičák/Nevěří, starej paličák" - jaký význam nese toto dvojverší? o čem/o kom co vypovídá?
- "Copak je nového ve světě?" - není jasné, kdo se ptá patrně přistoupivšího Ahasvéra (tedy toho věčného poutníka);
- "Hlavou zavrtěl trochu víc" - kdo? a proč víc, doposud nikdo nevrtěl hlavou ani trošku;
- "Svět se mění, lidi ne" - ... soudím, že lidi se také mění, takže jaký význam to nese tady a proč tahle formulace?;
... a tak dále... --> ... ten Žid se rozplakal, ale pro množství otázek předchozích nevím, co ho přivedlo k slzám... šroubovaný verš o míru a věčnosti není přesně a jasně řečeno, aby jednoznačně vyplývalo, jak to autor míní, ale řekněme, že jediné, co je věčné je hrob, ale proč s kameny jen a bez ozdob.
- A nakonec: "Připil mu modrý portugal" - kdo komu? kde se to tu tak zčistajasna vzalo? A není to tak, že se připíjí něčím než něco? ... něco se spíš upíjí.
Úhrnem:
Příliš mnoho slov s nejasným posláním. O čem ta báseň vlastně je? O někom, kdo má někoho v državě a rozhoduje o tom, kdo zůstane a kdo bude vyloučen - z jakého důvodu?
Je mi líto, ale text na mne působí jako uměleckoidní balast, jehož výpověď a poslání zůstávají mi utajeny.

1kor13: Obávám se, že nemáš pravdu. Rozhodně mu to není jedno. To dokazuje svými odpověďmi na komentáře.
Má-li jeho tvorba šokovat, nic proti. On pak samozřejmě musí počítat s odpovídajícími reakcemi. Kritice se nevyhne.

tvojegps: jayjay: Eliška Vobrubová: Drahý psanci. Je jedna veľmi dôležitá vec, ktorú si je pri hodnotení diela treba uvedomiť. Kto je autor diela? Ako zapadá dielo do jeho tvorby a štýlu? Homér je nekonvenčný. Jeho tvorba je často zameraná na to, aby čitateľa šokovala, robí si srandu z tradičných foriem, ignoruje písané aj nepísané pravidlá, ktorými sa riadia iný autori. V podstate mu je úplne jedno, že sa vám jeho tvorba nepáči, naopak je jeho cieľom vás pobúriť. ( veď nakoniec aj v profile má napísané "Kritika: Je mi to jedno..."

Takže čo od neho vlastne chcete? Toto je Homér, ber alebo nechaj tak. Nič iné aj tak nedostaneš. Toto dielo presne zapadá do celej jeho tvorby. HOWK.

jayjay:
S pravdou se to má asi tak jako třeba s demokracií, prostě budˇ je nebo není.

Eliška Vobrubová: Existují i pravdy nepoctivé?

Neviem, či si to uvedomuješ, ale toto je tvoje dielo s číslom 1000. Myslím, že k dôstojnému číslu je to aj dôstojné dielo, ktoré v čitateľovi prebúdza predstavivosť a možno aj spomienky, lebo podobné príbehy sú až príliš často súčasťou života.

Matttyna:
Jaký ty poctivý pravdy máš na mysli? Nějak je tam nevidím...

O čem báseň pojednává, netřeba se ptáti. Ale co na to říct? Pláč nad rozlitým mlékem... kdo čím zachází, tím také schází... a ještě by se mi chtělo dodat: jojo, to se stává, když básnický subjekt myslí něčím jiným než hlavou (případně srdcem)... ačkoli plyne z textu, že původní láska byla oboustranná.
K textu: Je to dosti mnohomluvná epika prokládaná lyrizujícími prvky přírodními, patrně z rodu "terapeutických" básní; rytmicky pokulhává, někde napadá na obě nohy:-(, takže čtení je někdy dost krkolomné, verše neobjevné, spíše banální. Mnohomluvnost ubírá sílu výpovědi, chtělo by to škrtat, škrtat, škrtat, neboť je moho masa slov na poměrně jednoduché kostře příběhu a výsledek působí jako banalita.
Bůh netrestá, "zavaříme" ("zaváříme") si sami.
Text se hemží chybami, abych tak řekla po moravsku: Je jich tam nepočítanéch...a popravdě, nechce se mi je vypisovat, je jich tam fakt moc - třeba na nějaké přijdeš sám:-)

Tohle mě baví..

Eliška Vobrubová: Dej mi pokoj.

Eliška Vobrubová: Ráda komentuješ moje díla že ?

PS: Tak je třeba se možná i dívat na poezii jako takovou. Naše domečky z lega budou z dílků, které nejsou naše, které už použil někdo před námi, ale kritikové budou hodnotit výsledek.

Umělé?

Umělé? Nejsou snad ti nejmladší básníci na začátku své hvězdné dráhy vždycky nejvíce ovlivnění slovníkem a frazeologií těch starších a osvědčených autorů? Dá se vůbec mluvit o umělotině, když mladá autorka hledá cestu z chaosu osvědčených kýčovitých frází, které nejsou její, aby vyjádřila vlastní myšlenku?

Staví básničku jako z domeček z lega, ale jednotlivé díly jsou už prefabrikované. Bude nejspíš ještě chvíli trvat, než do své=ho díla začlení své vlastní. Ojedinělé. Já tohle dílko vnímám jako jedno z nejpovedenějších básnických cvičení.

To asi záleží na životní filozofii. Některým hold místo zámku stačí pastouška a mají klid.