Fila: Děkuju :) Ale tohle není pro mého momentálního přítele :D Spíš to byl takový úryvek z minulosti...

Já ti to přeju... :D

Je to možné...

ARA: To si zas nemyslím....Chytrá moc nejsem, nejde mi matematika, dějepis, fyzika a chemie. Dělám jen to, co mě baví. Moudrá též ne...přemýšlím o věcech, které nám puberťákům nezajímají, ale jsem jedna z vyjímek...Jsem prostě jiná než ostatní.

:-) Milé, hravé:-)

1kor13: Pokud je cilem autora sokovat a vymanit se z tradicnich forem, necht to udela. Tohle se mu nepovedlo.

Klidně mi tykej. Nevím, jak nejlépe začít. To Tvoje dílko mne vyděsilo. Kdybych necítil právě tu bolest, řekl bych, že je to jen dekadentní. I s přihlédnutím k tomu, co jsi napsala předtím. I bolest, která nemá prameny hlubší a je jen reakcí na současné zklamání nebo nelehké a neuspokojivé prožívání světa (vztahu) může způsobit, že se člověk vyjadřuje temně. Ale tak temně... ? Myslím, že tak temně se může vyjadřovat jen ten, jehož bolest má ještě hlubší prameny. A ty právě chladí život. Něco, co dává zhořknout i tomu, co by jinak tak hořce nechutnalo, nebo by se to nechtělo polykat. Nebo by se to i vyplivlo. Ze života. A pak by se mohlo žít zas nějakou kvalitu. Hlavně asi citovou kvalitu. V níž by bylo milování. Ne ponižující bolestiplné uspokojování na chvíli. Jen jako náplast na neuspokojení.

Naopak. Řekla bych, že chápete. Já bohužel nevím, jak si vyložit 'bolest která chladí život' a velmi by mě to zajímalo.

Nepíšu velká díla, ani nejsou nějak literárně na výši. Ale to je snad jedno, ne? :) Jde mi jen o obsah sdělení.

To je geniální...!

Pardon. Asi nechápu. Jeví se mi to jako zpověď někoho, kdo nemůže jinak, než si nechat ubližovat. A nebo to potřebuje. Někde pod tím vším je zřejmě bolest. Bolest, která chladí. Která chladí život.

jayjay:
Souhlasím v plném rozsahu:-)
(A jen dodávám, že strom čekajíce je mluvnický nesmysl; je-li to strom, který čeká, pak by mělo být strom čekající; měl-li to být přechodník, pak ke stromu by patřilo čekaje, ale to tam nepasuje, protože by muselo následovat ještě nějaké další pokračování, něco ve smyslu strom čekaje na něco dělá něco...)

mirinda: Máš pravdu. Na policii to taky nakonec skončilo. Díky za pochvalu. V prosinci 2010 mi vyšla knížka těchto povídek, pod názvem "Kličkovaná mezi paragrafy". Ještě mám pár výtisků. Kdybys náhodou měla o ni zájem, ozvi se mi. Sdělím podrobnosti. Hezký večer.

neříkám, že píšeš špatně...ae tomuhle podobnej věcí jse četla už fůry ;)

Ano, to je.

Jejda, to bylo teda, až mě mrazilo.
Jen mám takovou malou poznámku. Podle mého názoru, když Jitka říkala třídní učitelce, že jí sbil otčím, tak by to na sociálku měla nahlásit ta učitelka. I když spíš na polici. Soucilka se myslím už nezabývá plnoletýma.

Che sciocchezza.

Tak to není. Krom toho jsem z tvých osmi okomentovala jen dva tvé texty.

Byla noc, já krajem jak ve snu šel,
teplý vítr na každém kroku mě provázel.
Na cestu mou mi hvězdy zlaté jasně svítily,
sovy i noční ptáci do kroku mi zpívali.

Měsíc té noci na hladině řeky se zrcadlil,
srdce mé bylo obklopené bolestí, já snil.
O jedné dívce, která měla krásné vlasy havraní,
to bylo tenkrát, když kol zrály klasy první.

Od té doby jsem ji naším krajem provázel,
za její polibky a objetí já se nestyděl.
Cesty naše vedly údolím řek a úpatím skal,
ta dívka milovala mě, já tu dívku miloval.

Nebylo dne, nebylo noci, abychom sami byli,
naše láska nám dodávala zdraví a dost síly.
Řeky a lesy v okolí nám byly vším,
nikdy jsem se nemusel ptát, zda sním.

Jednou však do cesty mi jiná dívka vstoupila,
v ten okamžik se v těle mém krev zastavila.
Pohledem do jejích očí já úplně jsem zkameněl,
tak krásné vlasy a vnady já ještě neviděl.

Zapomněl jsem na dívku svou, druhou byl okouzlen,
každý, kdo by ji spatřil, byl by oslepen.
Neovládl jsem se a šel přímo k ní,
nebolelo mě, že bývalá láska o mně bude snít.

Osud však za mě jinak řešil, snad Bůh trestat chtěl,
novou lásku já jen půl roku milovat směl.
Já do světa odjel, půl roku byla sama,
po měsíci mé nepřítomnosti se z ní stala dáma.

Po muzikách a barech, po nocích se toulala,
jako vždy se bála, najednou bát se přestala.
Víno jí začalo chutnat víc jak se mnou předtím,
ona v cizí posteli, já v kamionu spím.

Když jsem se vrátil, nevěděl jsem nic.
Kamarád nalil čistého vína, mě vztekem obklopil hic.
Nevěřil jsem uším svým, slzy mi zalily tvář,
v srdci jsem ucítil bolest, pohasla lásky zář.

Dnes se ti, má dávná lásko, omlouvám, vyslyš mě,
opět mi šanci dej, sedej mi prosím zase na klíně.
Odpusť mi úlet můj, vrať se ke mně zpět,
dnes poznávám, že s tebou byl krásnější ten svět.

.... zatím takhle... jsnad jsem ty chyby vychytala všechny...
... lepší a správnější je používat než než jak, tj. jde-li o srovnávání nerovnosti...

Kromě té mnohomluvnosti, o které jsem psala včera, v textu se mísí lyrizující pathos s formulacemi natolik neobraznými, že se to spolu pere (jako třeba na jedné straně použiješ slovo "vnady" a současně se uchýlíš ve stejném textu k obratu "kamarád nalil mi čistého vína"). Některé formulace jsou nejasné, respektive nepřesné - příklad: "Nebylo dne, nebylo noci abychom sami byli," - může znamenat, že byli stále spolu (tak to zřejmě myslíš), ale též to může znamenat, že právě nebyli úplně sami, že pořád byl někdo s nimi, tedy právě opak toho, co právě myslíš - neboli ani jeden den sami bez přítomnosti jiných lidí.
V druhé sloce jde o jasné nelogické roztržení celistvé myšlenky na dva větné celky: ... já snil./O jedné dívce, která...
Některé rýmy jsou obzvlášť šroubované, asonance skřípe, rytmus kulhá...
Lyricko-epický styl, nakonec proč ne, může to být tvůj způsob psaní, ale chtělo by to čistit, čistit, čistit - třeba když zapomněl, už nemusí znova být, že druhou byl okouzlen - plyne to jasně z předchozího i z toho, že na tu první zapomněl...

Asi tuhle báseň předělávat nebudeš (chyby snad opravíš:-)), ale až budeš příště psát, nech napsané chvíli doma "uležet" a podívej se na text s odstupem. Zkus ho kriticky posoudit, jako kdyby to byl text, který napsal někdo jiný než ty; mohla by to být cesta, která by ti mohla pomoci k tomu čištění:-)

Pěkné a pravdivé, ale dnes nemusí být ani Křižáci a také se zabijí.