|
Tento svět není zrovna oukej...problémy, konflikty jsou na každém kroku...pak je dobré uvědomit si, že JSME.. :o)
 14.12.2011 6 984(20) 0 |
Žijme v okamžicích, i když čas je relativní,
žijme přítomností, i když ji přepírá minulost..
Žijme! Řekl....a porušil slib....
pak jaký je reflex? Jaká je realita?
Stačí pár minut, hodin dní..
Kdy my plaveme, i když se všichni topí v ní..
Plavu, plavala jsem tolikrát,
mýlíme se na každém kroku,
není dobré moc vzpomínat,
utápět se v podstatách roků..
Miluj život, tedy žij, nepřežívej,
snaha není na každém kroku..
Kroky ne vzad, ne vpřed,
prostě jdeme, jako jdou i jiní,
vše kolem bylo, bude, je..
Nikdy se nevzdá ten, jež miluje,
nikdy se nevzdám já, bojuji..
Ale Život má přesilu, má přeci čas,
to jež drží vše i okolo v nás,
to jež vidí i přehlíží všech světů hráz..
Jaká je šance, že člověk zvěční,
jaká je pravda, kterou pozná ten,
jež nebude nikdy světu navrácen?
Ví pouze oni, kam sahá až bdění,
v mrtvém svém těle
a tíze zapomnění..
Ví pouze oni a ti mlčí navždy,
by mohli jsme v naději dále žít,
zatajují pocit, až budem směle v hrobech hnít,
na cestě tam, kam chystáme se všichni jít...
žijme přítomností, i když ji přepírá minulost..
Žijme! Řekl....a porušil slib....
pak jaký je reflex? Jaká je realita?
Stačí pár minut, hodin dní..
Kdy my plaveme, i když se všichni topí v ní..
Plavu, plavala jsem tolikrát,
mýlíme se na každém kroku,
není dobré moc vzpomínat,
utápět se v podstatách roků..
Miluj život, tedy žij, nepřežívej,
snaha není na každém kroku..
Kroky ne vzad, ne vpřed,
prostě jdeme, jako jdou i jiní,
vše kolem bylo, bude, je..
Nikdy se nevzdá ten, jež miluje,
nikdy se nevzdám já, bojuji..
Ale Život má přesilu, má přeci čas,
to jež drží vše i okolo v nás,
to jež vidí i přehlíží všech světů hráz..
Jaká je šance, že člověk zvěční,
jaká je pravda, kterou pozná ten,
jež nebude nikdy světu navrácen?
Ví pouze oni, kam sahá až bdění,
v mrtvém svém těle
a tíze zapomnění..
Ví pouze oni a ti mlčí navždy,
by mohli jsme v naději dále žít,
zatajují pocit, až budem směle v hrobech hnít,
na cestě tam, kam chystáme se všichni jít...
Ze sbírky: Byl jednou jeden verš
28.01.2012 - 00:27Naprostá pravda...naše budoucnost je nejasná i za života i po něm..kde jsou vzpomínky na další předky? Ve vyprávění babiček a dědečků, v dopisech, denících ..Já osobně si deníky píšu už od mala,jejich obsahy,podoby i design se mění,ale..kdykoli otevřu náhodnou stranu,jakobych se probrala do onoho dne,kdy to bylo psáno..nezáleží na veku-toto je kronika života :0) a k dopisum -i přes komunikaci skrze facebook a sms,která převažuje, jsme si je s přítelem začali psát...bude to jednou krásná památka..doporučuju :0)
Jinak děkuji za komenty ;)
Jinak děkuji za komenty ;)
25.12.2011 - 23:01A ještě jedním komentářem tě potěším za ten konec.
Docela nedávno se mi dostala do ruky a do vlastnictví nejstarší fotografie jakou v naši rodině máme. Je z doby, kdy lidé nevěděli co to je světová válka. Je tam praprababička s prapradědečkem a jejich tři děti. Nechali si vyrobit fotku - ne jako my dneska - ale pro budoucí potomky, pro mě mimojiné. Začarovali čas a sebe do kusu papíru a netušili jak dlouho tahle věc bude existovat. A hleděli do budoucnosti s nadějí co krásného asi přinese. Úplně jako v Nohavicově Těšínské. My děláme totéž, ale jinak. Svoje digitalizované fotky mažeme a nahráváme na cd, která se škrábou, přestali jsme psát dopisy a mejly si mažeme, přestali jsme se portrétovat, přestali jsme si psát denníky a paměti.... přestáváme existovat. Pro historii a pro lidi v budoucnu, kteří už o nás neřeknou, že jsme byli jejich předky, protože nás nebudou znát.
Docela nedávno se mi dostala do ruky a do vlastnictví nejstarší fotografie jakou v naši rodině máme. Je z doby, kdy lidé nevěděli co to je světová válka. Je tam praprababička s prapradědečkem a jejich tři děti. Nechali si vyrobit fotku - ne jako my dneska - ale pro budoucí potomky, pro mě mimojiné. Začarovali čas a sebe do kusu papíru a netušili jak dlouho tahle věc bude existovat. A hleděli do budoucnosti s nadějí co krásného asi přinese. Úplně jako v Nohavicově Těšínské. My děláme totéž, ale jinak. Svoje digitalizované fotky mažeme a nahráváme na cd, která se škrábou, přestali jsme psát dopisy a mejly si mažeme, přestali jsme se portrétovat, přestali jsme si psát denníky a paměti.... přestáváme existovat. Pro historii a pro lidi v budoucnu, kteří už o nás neřeknou, že jsme byli jejich předky, protože nás nebudou znát.
25.12.2011 - 22:50Zajímavá báseň. Hlavně konec.
Víš, pro budoucnost, potomky potomků našich potomků a mnohem dál...jsme už teď mrtví. Tak proč nevryjem někam do kamene, jaké to je?
Víš, pro budoucnost, potomky potomků našich potomků a mnohem dál...jsme už teď mrtví. Tak proč nevryjem někam do kamene, jaké to je?
15.12.2011 - 17:20mě se líbí některý myšlenky zde vyřčené,je pravdou že jsem asi hloubavější povaha,ale zasejc je fakt že by to asik chtělo trošinek probrat a nebo mrštit spíše do úvah :)
14.12.2011 - 19:03chce to zkrátit a víc odhalit myšlenku ;) a přeskakuješ hodně od tématu k tématu, dalo by se z toho udělat několik básní... dokonce pro tuhle báseň by stačila první strofa... a to ještě bez toho:
"Kdy my plaveme, i když se všichni topí v ní..
Plavu, plavala jsem tolikrát,"
To mi tam totiž moc nedává smysl.
HAUGH!
"Kdy my plaveme, i když se všichni topí v ní..
Plavu, plavala jsem tolikrát,"
To mi tam totiž moc nedává smysl.
HAUGH!
14.12.2011 - 17:59Žít se má přítomností, to je pravda, a to , že jdeme všichni tam, kam musíme a všichni stárneme, to je opravdu jediná spravedlnost na světě...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Žijme v okamžicích : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Okno dětství
Předchozí dílo autora : Alkohol
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Mlčeti Zlato» nováčci
el26» řekli o sobě
Severak řekl o alexis :Píše smutné básně a napínavé romány jak z devatenáctého století. Obojí já můžu.
