Díky, je to můj vlastní příběh...

naggi: Díkes. Dneska jsem přidal druhý díl - Matka

Yasmin: Děkuju. :) Ostatně člověk vždycky jen popisuje svoje pocity tak, aby je předal v co možná nejnezkreslenější podobě.

jen doutná..
jinak velbloudi hořej dobře:)

:-)

Dobrý den
a hned s omluvou, že jsem se o písmenko překoukla, což odvedlo mou mysl jinam a dalo úvahám jiný smysl.
Děkuji za info o vanilkových doutnících, aspoň už vím kudy cesta nevede.:-)
Nechtěla jsem se nijak dotknout poznámkou o tom, kdy se užívá Ty, však jsem též psala, že to může být tak nebo tak (osoba citově blízká nebo Ten na nebesích), takže děkuji za objasnění, jak je to míněno. (Mimochodem jsem před nedávnem vznesla dotaz adresovaný všem ohledně této problematiky, a to nikoli proto, že bych sama nevěděla, jak to je, ale proto, že se mi při četbě básní zdálo, že je toho Ty jaksi nadužíváno. Krom toho soudím, že opodstatněné užívání spíš patří do textů z kategorie "víra-náboženství", jinak že to je jistě výrazem zdvořilosti, leč patřící spíš do dopisů. Ale budiž, může to být věc názoru, konec konců, mělo by to vyplynout z kontextu, není-liž pravda.)
Jak na mě celé dílo působí, jaký z něj mám pocit?
Působí na mne jako chaos, neukotvenost, a teď mi vyvstal takový obraz krajiny (spíš městské, takže ulice, asi dost široké, v níž se prohání dost silný vítr /zase:-)/ zvedá všechen ten nepořádek poházený na zemi a pohrává si s ním ve vzduchu, všechno to lítá, mění místo, vzniká podivná nikam nepatřící směs, ba dokonce ani to původní místo nebylo dost patřičné (protože nepořádek má být v koši), ale tohle je ještě horší... lidi tam nejsou. A jestli, tak je tam někde jeden sám, spíš tušený než zřetelně viděný. Pocit je to dost tristní.
Mimochodem správně: U mé statistiky vložených děl svítí stále nula. Vkládám svůj um do komentářů.:-)

No, ta římská písmena by čtenářům pomohla. rozhodně je tam dejte. Nevadí, že báseň vznikla spontánně. Já třeba měl báseň, kterou jsem taky napsal spontánně a nechtěl ji upravovat. Ale pak se ukázalo, že čtenáři ji ne a ne pobrat. A když jsem ji rozdělil na dvě, hned to pomohlo.

Eliška Vobrubová: Ďakujem za reakciu, ale esej už je odovzdaná. Mal som na písanie asi tak 2 hodiny. Kamarátka bola spokojná a akú známku dostala sa jej ešte opýtam.

Normalni diplom, nic vic :]

Šlo by to rozdělit na tři části řeckými čísli I. II. a III., ale báseň vznikla spontánně, a tak se nám ji rozdělovat nechtělo, neb na nás působí komplexním dojmem s mírnými odbočkami v některých částech, ale děkujeme za postřehy a názor.

Eliška Vobrubová: Pěkný den, takže popořádku - jak jistě víte, Ty s velkým T se používá, když chceme vyjádřit někomu nějaký zdvořilostní výraz (promiňte - já se občas nedokážu vyjádřit) nebo tak...v tomto případě je to "Ty" k osobě citově blízké...
Taky jsem nenapsal "když jde mysl bokem", ale "když jde smysl bokem". A mezi námi - jsem abstinent a z tří vanilkových doutníků ročně se člověk moc neztříská, že??
Dál souhlasím - ano, máte pravdu, vy nevíte, co já vím a ani nevíte, k čemu se vztahuje moje vědění. Možná proto jsem to tak zahalil tajemnem - chci, aby si každý udělal o tomto díle svůj vlastní obraz.
Rád bych se zeptal - jak na vás (kromě Vítru slov) toto dílo působí (smutně, vesele, atd.), jako myslím nějaký podvědomý smysl??
Mimochodem, hledal jsem to vaše dílo, ale nemohu ho najít - u vaší statistiky svítí pořád číslo nula, tak nevím...

Zdravím: Vidím, že nikdo ještě nic ti nenapsal, tak posílám první dojem. Zdají se mi hodně nosné ty momenty, v nichž se dotýkáš vztahu dětí a rodičů, resp. výchovy; myslím, že by se z toho dalo ještě něco vytěžit - myslím to tak, že když je dobře dítě ukotvené v rodině a ve vztazích s nejbližšími, když má dobré rodinné zázemí, je menší předpoklad toho, že někde nějak nebezpečně "ulítne" na nějakých internetových záludnostech a nebezpečích a že se stane obětí kiberšikany.
Jinak jistě, rodiče jsou velmi často pracovně vytíženi - ale není to někdy také jen výmluva, že nemají na své děti z tohoto důvodu čas?
Také si myslím shodně s tebou, že předskolní děti počítač nepotřebují a že nejdůležitější je pro ně mezilidská komunikace, učení se odpozorováním (pravda, z počítače také odpozorují, že...), živý otevřený kontakt s lidmi.
K textu z hlediska stylistiky a stavby připomínek nemám:-)
Kdyby ses chtěl chopit ještě toho vztahu děti-rodiče (prarodiče, další příbuzenstvo...), myslím, že by se ten esej mohl touto problematikou zase pěkně končit... co ty na to?

buď silná a všechno bude fajn:) když o tom píšeš tak krásně, musí v tobě určitě zůstávat i dobré...

"Snad přijde jednou den,
a anděl křídel z peří,
nebude jen jeho sen."

Úžasný :-))

vidím v tom tohu,beznadějnost a prosbu.....o co?

Každý jsme sám,jen jde o to,otevřít se těm správným lidem a tak trochu koukati na ostatní:)

Noční můra jak vyšitá.....

moc hezké...takové něžně jarní...*...to jsi mi kdysi napsala.....a já říkám...cítím tu vůni kmínu a pach železa a paniku?.....

To by šlo:-)

Dobrý večer:

Anotaci jsem četla, ale mně výmluvnost, které ty rozumíš, bohužel nic neříká, neboť nevím, co víš, ani nevím k čemu se tvé vědění vztahuje, ba dokonce stále ani nevím, kdo je ten oslovovaný Ty… nevím, je-li T použito proto, že se Ty vztahuje k osobě tobě citově blízké nebo vztahuje-li se oslovení Ty k Bohu…

Nechtěla jsem říct, že tvé dílo je blbost, dokonce jsem to neřekla (ani nenapsala). Napsala jsem vítr slov. Dobrá, zkusím to objasnit jinak, a vezmu při tom v úvahu, že jsi chtěl, jak píšeš, vyjádřit ten pocit, když jde mysl bokem (ale zase nevím přesně, co tím míníš – jestli když jde mysl bokem, znamená změnu mysli následkem nemírného požití alkoholu či nějakých jiných omamných látek nebo to znamená hnutí mysli následkem nějakého silného zážitku, až by se dalo říci traumatu…). – Tak ano, všelicos může lítat hlavou bez souvislostí a beze smyslu (dokonce se někdy může zdát, že je v hlavě úplně „vymeteno“), ale přesto – je to v tvé hlavě a ty tomu nějak, patrně nejlépe, rozumíš, protože je to tvoje hlava, zpracovává tvoje podněty, pocity atd., tedy to všechno od člověka, kterého ty nejlíp znáš – totiž od sebe (někdy dokonce stačí, aby ti jen naznačil, a už víš…)
Čtenář je ale v jiné situaci – on nezná ono zázemí, ze kterého čerpáš, a potřebuje k němu nějaký klíč (abychom si dobře rozuměli, není to nabádání k polopatismu). Abych nemusela dlouho opisovat, co myslím, pomohu si příměrem: Chce-li někdo natočit film nebo třeba píseň s hlavním tématem nuda, neznamená to, že to dílo má být nudné, ba dokonce nesmí to být nudné dílo. Kdo by takovému dílu nudnému věnoval pozornost, že? Mířím tím k tomu, že zobrazování něčeho nefunguje kopírováním téhož, nýbrž že je na tvůrci, aby našel nějaký způsob, odpovídající prostředek (obraz), který mu co nejvíce pomůže sdělit, co chce – a to je nejlépe vyjádřit téma, poselství.
Ad smysl:
Podle mě zase naopak by všechno mělo mít nějaký (nejlépe jasně rozpoznatelný) smysl. I takzvaně nesmyslné dílo má smysl, když je dobré – mělo by být zbadatelné, jakými asociacemi, myšlenkovými zkraty, fantazijními (nebo fantaskními) vizemi autor procházel, když dílo tvořil, a co z toho pošlo (a to, co z toho pošlo, je to, co si můžeme přečíst), může to čtenáře pobavit, potěšit, rozesmutnit, přimět k zamyšlení, zkrátka oslovit.
Smysl v nesmyslu: třeba u Ch. Morgensterna, L. Carrolla (Alenka v říši divů…), E. Leara, D. Charmse, E. Frynty (Písničky bez muziky), některé texty od I. Wernische (třeba Doupě latinářů)…
Bezbřehý nesmysl není nonsens, to je prostě nesmysl.
Ano, na této webové stránce je mnoho textů rozličné kvality
a některé z nich ani pochopit nelze, pohříchu je to „kvalitou“ textů samých.
(A jen tak na okraj: Maminka mi říkávala, když jsem byla dítko školou povinné, že záleží na tom, co se k čemu poměřuje; jinými slovy, někomu stačí být jednookým králem mezi slepými, někdo se raději bude poměřovat s těmi vidoucími a snažit se dosáhnout téhož.)
:-) Právě jsem sem vložila dílo. :-)