To je jedno...mě se to líbí...;)

Melisa: a mě se ji tak nechtělo psát... ale tak moc...

Ráda čtu tvé klasiky ;) :)

jako, zajímavý... dá sa, nedá sa, nemůžu soudit, nezveřejňoval bych takový věci, kdyby bylo na mě. Co se stalo v ložnici tam má taky zůstat... ale k formě vyčítat budu. Stééééénámmm? Proč Stéééénáššš? Proč neSténáš? Tohle do díla nepatří. A těch trojteček, až hanba! Asi tak.

to jsem ráda, že se to dobře čte :)

Štěpka je šikulka :-)

Hm, pěkná...zase něco jiného

velká pravda :)

To prokletí je pořádný kontrast. A pak - ty asi nechceš být veršem, který nechce, ale tím, který je. Třeba na začátku stránky. To tam drhne mně. Ale jinak líbí.

Páni.... :)

Líbí se mi ;)

zajímavá, jemná a přitom obsahuje tolik témat.... :) ... moc se mi líbí ;) :)

LUKiO: Napůl s tebou souhlasím. Báseň by se jistě obešla bez té konečné otázky, ale na druhou stranu ta otázka více podtrhuje Náčelníkovu touhu být milován... ;)

Veľmi dobre sa to číta, ako vždy. ;) Radšej som si ťa dal do obľúbených autoroch, aby som bol v obraze.

Je tak smutná v tom vánočním čase, moc se mi líbí, naděje je vždy

Moc tomu nerozumím...? Prosím nápovědu ! Díky :)))

puero: Ó děkuji :-)

prostějanek: nin, nekdy to tak kostrbate vyjde :)

A ještě jedním komentářem tě potěším za ten konec.

Docela nedávno se mi dostala do ruky a do vlastnictví nejstarší fotografie jakou v naši rodině máme. Je z doby, kdy lidé nevěděli co to je světová válka. Je tam praprababička s prapradědečkem a jejich tři děti. Nechali si vyrobit fotku - ne jako my dneska - ale pro budoucí potomky, pro mě mimojiné. Začarovali čas a sebe do kusu papíru a netušili jak dlouho tahle věc bude existovat. A hleděli do budoucnosti s nadějí co krásného asi přinese. Úplně jako v Nohavicově Těšínské. My děláme totéž, ale jinak. Svoje digitalizované fotky mažeme a nahráváme na cd, která se škrábou, přestali jsme psát dopisy a mejly si mažeme, přestali jsme se portrétovat, přestali jsme si psát denníky a paměti.... přestáváme existovat. Pro historii a pro lidi v budoucnu, kteří už o nás neřeknou, že jsme byli jejich předky, protože nás nebudou znát.

Zajímavá báseň. Hlavně konec.

Víš, pro budoucnost, potomky potomků našich potomků a mnohem dál...jsme už teď mrtví. Tak proč nevryjem někam do kamene, jaké to je?