To by šlo.:-)
Hezký, hravý a humorný text s překvapivou pointou.
Dokáži si představit, že by se Dračí pomsta dětem líbila.

Homer: jsi si jisty, ze uz to byla kocovina? Me to pripada jako zvatlani nejakyho ozraly. Nevim jesi je to dilo na presentaci, spis do suplicku.

Tohle má být pro děti?
Jak to v nich rozvíjí obraznost? Jak a v čem by se mohly děti s tímto textem identifikovat? Jak a čím rozvíjí jejich estetické vnímání? Čím je pobaví a obohatí?

Pro děti? No nevím...Nepoznávám cíl - dětského čtenáře.

Yasmin: Děkuji uctivě. Není větší pocty autorovi, než když báseň ve čtenářovi něco zanechá :)

Jsem ráda, že potěšil. Teď ale možná já nepotěším. Mám totiž za to, že ony citáty se vztahují i k básni, proto jsem je tam dala. Třeba celá třetí sloka je pouhým konstatováním všeobecně známých faktů, a to zcela všednodením způsobem. Nepřináší nic nového ani ve výrazu ani věcně, ba ani v básni (co by se stalo, změnilo, kdyby tam ta sloka nebyla?). Text místy rytmicky kulhá (někdy je to slovosledem, někdy přebytkem slov). Pocity špatné jak meč? A z čeho? Z deště? A co visí ve vzduchu? Zřejmě tlaková níže (nebo výše? izobary?), když mraky hlásí poruchu. Šrámy na duši z dlouhotrvajícího deště - tomu bych rozuměla, to mívám taky, ale co ten Damoklův meč? Kde se z deštivého počasí vynořil? A co teda visí ve vzduchu, že máš (z toho?) poruchu? A jakou?

- ty kdos opodál vždy stála ... nebylo by lepší ty, jež...? - a stála opodál nebo s tebou se vždy smála...?
- nebe hleděla?
- slunečnice kvetly
- slova se pletla kráčejíce

Báseň je mnohomluvně patetická, jede pořád dokola jako kolovrátek, ačkoliv se občas v rytmu zadrhne. Vše plyne bez gradace, bez jasných souvislostí, bez vývoje a pointy.
Výrazivo je otřepané a klišovité, zejména v kontextu pathosu básně (spanilá růže), obraznost chybí.
Tak nějak nevím, je ta žena roztomilá nebo krutá, byla s ním nebo nebyla? Co se stalo mezi veršem "Však láska tvá něžná světlo světu vrátí" a veršem "Nelze tě nemilovat i když jsi tak krutá"? Ještě o verš dříve byla něžnou vílou a záchytným bodem... Je krutá, ale jako skřivan probudí slunce? ... Asi že brzo vstává, protože jinak skřivan vskutku není symbolem krutosti...
Báseň na mne působí velmi silně tak, že autor klade (skoro až tlačí a předvádí) do popředí básnický subjekt a demontruje pouze jeho pohled, při čemž ale je těžko zbadatelné, jak to vlastně s tím vztahem bylo a je.
Také by neškodilo věnovat větší pozornost formální stránce textu - mluvnice, interpunkce... Není to hnidopišká poznámka; život se skládá z detailů; text ze slov (mateřského) jazyka, jímž se vyjadřujeme a pro který platí dohodnutá pravidla.Ta dohodnutá pravidla pomáhají k orientaci v textu alespoň tak, že nemusí čtenář zakopávat o triviální chyby a být jimi otráven (mají podobnou funkci jako třeba dopravní značky na silnici).

"Největší projevy lásky nejsou vyslovovány, ale jsou v tichu prožívány."
Christiane Busta, 1915 - 1987, rakouská básnířka, prozaička a autorka knih pro děti.

Eliška Vobrubová: Díky za výstižný komentář! Potěšil.

"Pokud člověk pochopil, co je důležité, přestane být upovídaný." Johan Wolfgang Goethe.

"Každé nadbytečné slovo vytváří protikladný efekt k jeho účinnosti."
Arthur Schopenhauer.

Krásná. A nejenom tahle. Většina tvých básní dýchá opravdovou poezií. A ty básně mě hodně zaujaly.

Autorka staví do opozice dva způsoby, dvě možnosti života.
Leč tato opozice je zdánlivá, neboť hledisko je stejné.
Je jím materiální zabezpečení, sláva a jakési společenské postavení. Z textu vysvítá, že to je ten žebříček hodnot, který je podmínkou určující způsob pohledu. A podtrhuje to tato věta: "Môj život by bol ešte krajší, keby som nemala jedenásť súrodencov." Jako kdyby bylo řečeno, že sourozenců je mnoho a že kdyby jich nebylo, zbylo by na ni, tedy vypravěčku, více a měla by se lépe. Tedy po materiální stránce. Možná by se i na lepší bydlení než z krabic ušetřilo... Jistě, chápu, že nastolených jedenáct sourozenců je dost a nuzné podmínky jsou nuzné, ale není ještě nějaké jiné kritérium pro kvalitu života než sláva a peníze?
Odpověď na tuto otázku nepřichází a ani nemůže, neboť v textu není pro ni místo. Úhel pohledu ho nevytvořil.

Dekuji vsem za kritiku a za chvalu :] ..

K vyjadrenej kritike inklinuje aj môj osobný pohľad....

Ja bych neco rek, ale nechci byt hned zablokovam:-D

Jinak souhlasim s predchozim komentarem

Ano, sdělení je v tomto případě jasné: básnický subjekt někoho miluje, a to od určitého dne stokrát víc - patrně měla autorka na mysli ten den, kdy zazněla ta tři krásná slova; z logiky textu ale spíš vyplývá, že stokrát víc miluje objekt svých citů od té doby co se trochu bál...
Vyjádření je ploché, chudé, bez invence. Rytmus kulhá.
Divné a nelogické je roztržení jedné myšlenky na dvě věty (Zmámena něžností tvého doteku. / Jsem přestala cítit v srdci žal.) Problematické je užití 3 a 100x - působí to jako zápis učiva do školního sešitu. Do očí bijící je "Ty 3 krásná slůvka..." - směs nesprávného tvaru ukazovacího zájmena ty a správného tvaru krásná slůvka působí směšně (včetně těch "slůvek").
"Potom jsi se trochu bál." - jsi se není správně - zkracuje se na ses, takže by mělo být: Potom ses trochu bál.
Ačkoli se text občas rýmuje, básní - tedy poesií - není.
Básní se text nestává pouze tím, že obsahuje slova, která se na konci řádků jakž takž rýmují. Básní se text stává, když se vymyká z běžného stylu vyjadřování, když je obrazný, používá umělecký prostředů, a když není prvoplánovým konstatováním nějakého faktu.

skvělé střípky, jak je umíš jen ty poskládat. díky za zážitky :)

skvělá kompozice a báseň, ale občas mám pocit, že se zadrhává (novou knížku od autora - to mě nějak nesedí, čekal bych nějaké konkrétní jméno, které by tomu dodalo intertextovost nebo tak něco). prostřední část (bonbonky) úžasně plyne a pak ten závěr to skvěle zastaví :)

misim se :) to je super bez diakritiky :) a celá ta sloka na mě zapůsobila (a celá báseň samozřejmě :) )

Slečno, místo toho, abys předváděla předváděla svůj pohrdlivý, nevychovaný a arogantní způsob vyjadřování, lépe bys udělala, kdyby sis alespoň ty gramatické chyby opravila.

Přeji, ať se to podaří.:-)