Pátrání v rodinné historii přináší zajímavá zjištění. Přijde mi až škoda, že je to zpracováno takhle stručně a věcně, příběh by si zasloužil víc rozvinout.

"Stýská se mi za" působí trochu násilně, jako účelové zprznění češtiny jen kvůli rýmu. Ale jinak se mi líbí, je milá a hravá. K obsahu bych řekla, že nikam nezmizela, možná se jen trochu schovala a zas vykoukne – jde jenom o to, kdo ji dokáže probudit.

Hezky plyne, i když člověk tak nějak tuší, kam, a pointa opravdu nepřekvapí, ale to neva. Co mi naopak vadí, je ten špatný rým na konci (nevrátí/bez kvítí). Ten závěrečný rým musí být ze všech nejdokonalejší, aby všechno zaklaplo – můj názor.

Zaujala...

Líbí..

Jen piš, to pomůže.

Zaujala.

Pěkné.

Kakuzu : procítěně napsaná, líbí, děkuji.

Pěkné. Taková terapie psaním.

pocítěno

Moc hezká.

Tahle láska je nejkrásnější.

puero : líbezná touha po lásce ! Líbí !

Homér: Je to tak, s vlastníma dětma to člověku vyleze ať chce nebo nechce... a to i když si předtím naivně myslel, jak už to měl pochopený a bolest odžitou. No, neměl. Taky to člověku samozřejmě nejvíc doteče, když řeší následky nějakého podobného rodiče a zkoumá kvůli tomu svoje podvědomý vzorce a kde se v něm vzaly. Já teď udělala pokus, co se stane, když prostě nebudu nic iniciovat a nechám to na něm. Rok a půl neviděl vnuka, 1 zavolání na narozeniny s výčitkou, že se neozvu, a obligátní šťastná a veselá sms. A je mi líp, ale stejně se nedá utéct před tím, jaký základy mu ten člověk položil. Souhlasím, že nejlepší řešení je snažit se to s vlastními dětmi dělat líp.

Na ošetření těchto věcí jsou výborné rodinné konstelace ....

Zajímavě napsané. Pěkné a čtivé

nevím, jestli to mám jenom já, ale u erotických textů mi zdrobněliny připadají úplně nechutné...mlíčko a gumička a bříško a bléé

díky všem

Fotřík, jo? Hustý je, že tyhle věci člověk začne řešit, nebo si je alespoň uvědomovat třebas až ve třiceti, ve čtyřiceti. Někdy to přijde až s vlastními dětmi. Já nevím, jestli mě táta vůbec někdy za něco pochválil. Nebo jestli si to jen nepamatuju a jen živím neexistující křivdu. Ale každopádně sebevědomí mi fakt nepěstoval. No teď valí bulvy, jak jsem si i s malým dítětem poradil. Protože on to neuměl, jeho táta to asi taky nedělal, přitom děda to byl nejlepší, tahal mě do hor. Tak nevím, vidím naději v tom, že my budeme na svě děti nejlepší. Číst pohádky a tak. Prostě ten Svět obrátíme k lepšímu přes naše děti. Třebas je ta báseň o ničem jiném. A to tu ještě nerozebírám matku, to je teprv odvar. Psychologické básně, ty jsou dobré.