koiška: Děkuji to slovo nemá znit jak perlik
při polibku z kovadlinou.
Slovo dík má mit náladu jinou.
Srdce zaplesá zrak se zaletelí.
Tak děkuji,nejsem za básníka.
Ten někdy pozavzlyká.

Dream : tak si jdu hledat pokračování. Díky. Zda-li pak najdu ?

Orionka : v těchto končinách jsem nikdy nebyla ač jsem procestovala Jižní Ameriku a Austrálii, a tak jsem šla prstem po mapě. To co jmenuješ já nepoužívám.

Trochublázen: Já všechna ta místa projížděla už podruhé (zčásti i potřetí), kdyby se mi tam nelíbilo, asi se nevracím. :-) A kdybych psala řekněme cestovatelský blog, taky to pojmu jinak. Ale tohle je báseň. Nepochybuji, že ty bys to napsal pozitivněji, jenže já píšu po svém.

Orionka: Jako je to hezký, ale když si například vzpomenu, jak jsem byl sám z Tallinnu nadšený, tak rozhodně nebudu v prvé řadě psát, že tam skřehotají racci a rusáci. Nevidím nikde nic pozitivního

Trochublázen: To chápeš špatně, jde jenom o postřehy. Líbilo se mi všude, i v tom Lotyšsku, které jsi správně připomněl (v anotaci jsem ho vynechala, protože to o něm vlastně není), i v Litvě, která se musí projet taky... Kdybych měla zmínit všechno, byl by to úplně jiný útvar.

Hanulka: Zní mi to jako komentář od AI, ale třeba se pletu. Také děkuji.

Psavec: Nepřekvapilo mě, že tě zaujal právě tento verš :-)

Chápu správně, že se ti nikde nelíbilo? Divný... A nezapomínej na Lotyšsko

Leslie: Děkuji za reakci, zkusím setrvat, dokud budu moci, nicméně cesta je klikatá a nikdy nevíme co nás čeká za první zatáčkou :), jsem rád že potěšila, pěkný den přeji

Hanulka: Děkuji, chtěl jsem jen otisknout stopu své pouti, jsem překvapen a velice rád, že je víc a víc lid, kteří se též vydali na cestu :)

Orionka : to má sílu – jako bys škrábla pod sádru městských fasád a nechala promluvit jejich kosti. Tvoje báseň se opírá o kontrasty: fejk versus realita, turismus versus opuštěnost, ticho versus šlehající strach. Ta místa nejsou jen jména na mapě, ale živé kulisy, co zadržují dech dějin. To se povedlo. Díky.

Kunda má kolem tří tisíc obyvatel.

Zaujala, dobrá.

Snad se dočkáš.

To se moc povedlo.

No, to už jsme jednou probraly. :-) Autor se dává lehce všanc, ale sám si určuje, jak moc. Já to tedy vztahuji k poezii, ale vlastně jde o univerzální postoj, i s tím právem veta.

puero: Roztomile ve smyslu infantilně? No, nejspíš jo. Radost je asi už z podstaty lehce infantilní.

Moc hezky čekáš, snad jednou přiletí.

Ani já neumím tak psát, ač někdy bych chtěla .