Nadherne napsane, pripomina mi to moji oblibenou kapelu kruhy haha

"co sálo by za hřích" je záměrná hříčka, nebo překlep?
Jinak tedy vcelku vydařené.

Co z toho letos do píči bude?

Z poezie nic
ze sexu svátek
z chlastu pobyt ve špitále
a ze společného pobytu zde možná přátelství na dálku
a pár rozmazaných fotek

Taky dobrý...ještě žijem

Leslie: někdy mě trochu mrazí z toho, jak malý rozdíl je doopravdy mezi vzpomínkou a fantazií.

+

+

Grvling: To rozhodně. Navíc ty příběhy nejsou neměnné, s odstupem je člověk vidí úplně jinak. A naopak u některých je dobré se o jinou perspektivu alespoň pokusit, může to dost pomoct změnit sebepojetí.

Grvling: To mě těší, díky .)

človiček: Upřímně nějak netuším, jak s tímhle naložit...

Inspirativní :)

Smutné a to ještě netrpíš depresí ze subjektivního vnímání času jako já. Na základce a na střední jsme zjistili, že když má organismus vypěstovaný návyk na alkohol, tak má člověk větší šanci, že přežije otravu methanolem. A tak jsme si snažili co nejrychleji vytvořit odolnost pro případ otravy a ejhle po dvaceti letech ti doktorka řekne, že se ti začíná zvedat hladina cukru a je třeba ubrat abys neměl ztučnělá játra, kornatějící tepny, cukrovku, infarkt... nasedneš do rozjetého autobusu, v kapse Skácela a je plný krásných sexy lesbiček, nic pro tebe, to je smutné. Ale láska tam někde byla, takže dítě, nedítě, máš fajfku a život jsi nepromarnil. Asi. Z čeho jiného má básník čerpat naději?

Tvoje zpověď je plná lásky a citu, trochu dojímá a přeji jen to nej

+

človiček: :-)

Podle mě by tomu víc seděl formát poezie v proze. Nechat krátké, úderné věty a nechat je jako výstřely za sebou. Prásk! Tím by se mohlo dosáhnout jistého ozvláštnění, což je podle Jakobsna důležité.

kabát je skvělí. Sice se ve svých textech minimalismu vyhýbám, ale dokážu ocenit jeho kouzlo, pokud je tedy použit s citem. Ty tečky mi tam sedí. To protahování. Čekaní na něco většího. Úsporná rezignace.

I když musím přiznat, že mě z nějakého důvodu irituje slovo kryplosaurus, je takové nemastné neslané. Ale to je nejspíš otázka mého osobního cítění.

Pesimismus a porážka jsou skvělé estetické kategorie, tedy pokud se s nimi umí pracovat. Miluju podobné vyprávění o životních lůzrech, co si zachovali jistou aristokratickou hrdost. Trochu to připomíná Bukowkého, což je pochvala. Sice byl hovado, ale taky skvělý lůzr.

Pěkné drobnůstky.

Ti dva už dávno se znaly
to ještě za luxusní
jevily se hrady.
Slovíčka utkala jim cestu k sobě
přesto že stovky let
už leží spolu v hrobě.