Psavec: to jo, děkuji

Hanulka: ano přesně taková jsem jak si to napsala, dík

Roxanne: Vďaka, možno raz, keď príde čas. Zisťujem, že tvorenie v časoch duševnej vyrovnanosti mi narúša túto duševnú pohodu. Pre mňa je tvorba prirodzená až keď sa topím, to ma urdží nad vodou.

Líbí, zaujala...

Yana: Děkuji, jsem rád, že to oslovilo.

Člověk si vždy cestu najde. Abychom si uvědomili hodnotu světla, musíme si projít vlastní tmou... protože na konci každého tunelu je světlo. Je to podobné, jako když po dešti zase vysvitne slunce. A slunce ve Tvém nitru opět začíná svítit...

Život tvoří cesty... jsou klikaté, spojují se, míjejí, dělí se a proplétají. My volíme si směr, který nás táhne i když cíl je leckdy nejistý a vzdálený. Každá cesta je ale prospěšná a nese s sebou naději. A právě ta nám dodává tu pomyslnou vnitřní sílu, která nás pohání dál...

Život už je takový.

Dost dobrý, taková tulácká.

Ale z jiné perspektivy nejít k smrti sám, trápilo by tě, že bys druhou osobu tady samotnou zanechal anebo žal ... Si nevyberes všechno má rub a líc ... Preji ještě hodně svíc ...

syrda: děkuji

Miňko: děkuju

Když javor sladí naši stravu,
a nejen v chladném ránu.
Kapka zlata z jeho kůry,
radost v srdci, ticho z hůry.
To stromy slzy roní....

Avšak každá kapka říká,
že příroda už jen vzlyká.
Za sirupem stopy v hlíně –
člověk bere… a strom hyně.
a stromy tiše slzy roní..

Pěkná, povedená

Psavec: Rád bych napsal alespoň projednou něco veselého, naneštěstí nejsem ten typ...

Hanulka: Ano, byl to silný zážitek, hh

LadyLoba: Vážím si O7

Jarda468: Děkuji O7

Dandy: Děkuji O7

Všem Vám moc děkuji