Paráda!

Povedený kousek.

Miňko : slova malují cestu plnou světla, hvězdného prachu a proměnlivosti času. Působí jako introspektivní odraz putování životem se zatáčkami, výšinami i chvílemi nejistoty, ale vždy s nadějí, že nás cesta zavede zpět domů. Líbí a díky !

Jednoduchá fráze, podle sebe soudím tebe...mimochodem dnes jedna kolegyně přišla do práce s takovým výrazem( a chodí tak často) že by mohl zkazit celý den, je to smutné, nemiloval sebe, nemiloval svůj život a jen přežívat, nechat se zlomit stereotypem, nenacházet radost, nechat se semlít dobou, je to plýtvání životem, dík za zamyšlení

Pěkná. A byla by z toho dobrá písnička..

Je hezké vědět, že spřízněná duše byla a když byla tak by měla být napořád, navzdory okolnostem, druhá sloka je krásná

Charles Bukowski zdraví - fakt dobrý...

Kouzelná poetika...

Potkala se s nosem malá vločka sněhu,
pocítila lásku, pocítila něhu.

Tragicky ten kontakt zvrátil její osud.
Nepotkat ten frňák, studit mohla dosud.

Neu : tohle je skvěle napsaná scéna – napětí, atmosféra, pohyb, to všechno má dynamiku a vtahuje do děje. Cítím lehký filmový nádech, jako by to mohl být úvod k něčemu většímu. Líbí se mi a díky.

Yana : symbolika vlčích máků a cyklu přírody v kontrastu s pomíjivostí lidských citů působí velmi silně.

Inu životní klasika. Dobře napsané...

V díle i komentářích mne zaujala ta míra pesimizmu, arogance, hnusu a odtržení od reality. A jednotná myšlenka - to ONI! Ne MY ale ONI!!! Samozřejmě, je nesrovnatelně pohodlnější sedět za svým PC a kydat hnůj na svět, systém, politiku a hlavně na ONI! Pokusit se něco udělat? Proč??? Jediný kdo tady vyjádřil jasný a smysluplný názor je Hanulka.

jop ... pokud to bylo doopravdy, přeji hezky hřejivé vzpomínání

děkuju všem

Dandy: Díky za poslechnutí. Já věřím, že skutečně zapomenout nejde ani není žádoucí - aniž by první člověk danou věc zpracoval a integroval. Samozřejmě se ale můžu mýlit.

Yana: To mě mrzí, rozbrečet jsem tě nechtěla - snad to bylo alespoň úlevné. Ano, nabádá nehodnotit a hlavně se ozývá proti victim blamingu - nedávat vinu tomu, komu se “to” stalo, ať už to bylo cokoliv… myslím, že to je takový mechanismus lidské mysli, odůvodnit si, proč se to ono dané/mu dotyčné/mu stalo, že nás to falešně chrání - protože vytváří iluzi bezpečí, že když se budeme chovat “správně”, nám se to stát nemůže. Děkuji ti Yani! Že jsi četla a za tvá slova.

Jen jsem poslouchal.
Ano zlo je kolem čim dal vic.
Ano pokut neprožijem nepochopíme.
Pokut se neprojdem v botách toho dotčeneho.
Život je plný zvratů.
Někdy je lépe zapomenout.
Cose mnělo stát se sta.
Někdo se rozplakal asi jen proto,aby vzešlo něco nové.
V roce 83 jsem napsal:Růže je krása která však bolí.
Jeto jak se životem,ikd?ž si dáváme pozor můžeme se zranit
nebo nás něco ranit.

Slova provoněná loukou a šla bych se hned projít...

koiška: Děkuji, Jani! Máš pravdu, že kdybychom tenkrát měli dnešní zkušenosti, vševhno by bo trochu jinak a třeba by nás ani nenapadlo být zde a něco sem vkládat.
Jak píšu Leslie, bavím se jinde "soutěžním" psaním na zadání. I když někdy mi to sedne víc, jindy méně a taky zpravidla bývám mimo domov, tak třeba vložím víc kousků najednou. K tomuhle zadání jsem měl ještě jeden veršovaný kousek, začínal:

Bejvák bez bejvalky,
klídek jako v hrobě,
žabomyší války
jsou out v této době...
A už měl svižnější tempo, byla to taková odrhovačka.
Kdežto tenhle kousek jsem si broukal na melodii https://youtu.be/8WgE-QWmYug?si=N3oltT4qRWdQRrOx.
I když ani Wabi Ryvola není autorem textu, Starou kotvu napsal J. V. Šmejkal (ročník 1902), který zemřel v 39 letech v koncentráku Mathausen.