Zmrzlý sen

Nestačil jsem ještě oči otevřít
a vím, že začne divný den.
Den, kdy vítr stromy ohýbá
a nikde není závětří.

Nestačil jsem ani ráno přivítat
ani dospat krásný sen.
To do koutů bílá pápěř zavítá
a bílou barvou nešetří.

Nestačil jsem ani říci dobrý den
ani s pokorou se ránu poklonit.
Když vítr v mracích sněhy přivane
a země do peřin se ukládá.

A nestačil jsem ani ruce pozvednout,
ani sivou holuběnku pohladit.
Když mrazy silou náhle udeří
a zima krutě se svou mocí nakládá.

Tak náhle zima z pólu přilétla
mrazem chce celou zemi pohladit.
A uspat dlouze celý širý svět,
pod kotlem z ledu mocně přikládá.

Jen bílý měsíc se v kruhu usmívá,
že odlesk jeho navrací se mu zpět.
A na okna sněhem zaváté
paprskem namaluje růže z ledu květ.

Krutá zima má tak mrazivý dech,
že v kaluži už praská tenký led.
A temně černí ptáci na polích,
krouží a divoký se zdá být jejich let.

Nestačil jsem ještě umřít v naději,
že zas jednou bude krásný den.
Že slunce bude jednou blíž,
že zahřeje celou širou zem.

Že vstanu, z okna se dlouze rozhlédnu
a uzřím jiný, než ten zmrzlý den.
A nestačím se ani zamyslet
a pochopím, že to byl jenom zlý sen.