 11.01.2026 2 68(8) 0 |
Nestačil jsem ještě oči otevřít
a vím, že začne divný den.
Den, kdy vítr stromy ohýbá
a nikde není závětří.
Nestačil jsem ani ráno přivítat
ani dospat krásný sen.
To do koutů bílá pápěř zavítá
a bílou barvou nešetří.
Nestačil jsem ani říci dobrý den
ani s pokorou se ránu poklonit.
Když vítr v mracích sněhy přivane
a země do peřin se ukládá.
A nestačil jsem ani ruce pozvednout,
ani sivou holuběnku pohladit.
Když mrazy silou náhle udeří
a zima krutě se svou mocí nakládá.
Tak náhle zima z pólu přilétla
mrazem chce celou zemi pohladit.
A uspat dlouze celý širý svět,
pod kotlem z ledu mocně přikládá.
Jen bílý měsíc se v kruhu usmívá,
že odlesk jeho navrací se mu zpět.
A na okna sněhem zaváté
paprskem namaluje růže z ledu květ.
Krutá zima má tak mrazivý dech,
že v kaluži už praská tenký led.
A temně černí ptáci na polích,
krouží a divoký se zdá být jejich let.
Nestačil jsem ještě umřít v naději,
že zas jednou bude krásný den.
Že slunce bude jednou blíž,
že zahřeje celou širou zem.
Že vstanu, z okna se dlouze rozhlédnu
a uzřím jiný, než ten zmrzlý den.
A nestačím se ani zamyslet
a pochopím, že to byl jenom zlý sen.
a vím, že začne divný den.
Den, kdy vítr stromy ohýbá
a nikde není závětří.
Nestačil jsem ani ráno přivítat
ani dospat krásný sen.
To do koutů bílá pápěř zavítá
a bílou barvou nešetří.
Nestačil jsem ani říci dobrý den
ani s pokorou se ránu poklonit.
Když vítr v mracích sněhy přivane
a země do peřin se ukládá.
A nestačil jsem ani ruce pozvednout,
ani sivou holuběnku pohladit.
Když mrazy silou náhle udeří
a zima krutě se svou mocí nakládá.
Tak náhle zima z pólu přilétla
mrazem chce celou zemi pohladit.
A uspat dlouze celý širý svět,
pod kotlem z ledu mocně přikládá.
Jen bílý měsíc se v kruhu usmívá,
že odlesk jeho navrací se mu zpět.
A na okna sněhem zaváté
paprskem namaluje růže z ledu květ.
Krutá zima má tak mrazivý dech,
že v kaluži už praská tenký led.
A temně černí ptáci na polích,
krouží a divoký se zdá být jejich let.
Nestačil jsem ještě umřít v naději,
že zas jednou bude krásný den.
Že slunce bude jednou blíž,
že zahřeje celou širou zem.
Že vstanu, z okna se dlouze rozhlédnu
a uzřím jiný, než ten zmrzlý den.
A nestačím se ani zamyslet
a pochopím, že to byl jenom zlý sen.
12.01.2026 - 18:44
Zmrzlý sen : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Usnula tůň
Předchozí dílo autora : V krajině rozlehlé
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
mňousek [18], Botaznohy [18], Marie Tichá [16], Písmání [16], kikulla [15], gia.78 [14], Emilly Poison [13], ona [12], BestialThought [12], Zdenka Jírová [12], Sisík [10], alkalinová [9], JanaModra [6], AlJA [4]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
