Moc se mi líbí :-) Atmosfericky :-)

Vladan: Ten příměr s příšerou za dveřmi se mi líbí. Ledacos vystihuje, ale nevěřím, že ateista je smířen se smrtí. Ateista nemůže být smířen se smrtí. Neznám ateistu, který by upřímně nad smrtí blízkého mávl rukou a řekl, no co no, tak zemřel. Já taky zemřu. Role smrti u nevěřících je naprosto zásadní. Je to jediná nekompromisní konstanta a číhá na každém rohu.

Dobrá emotivní poetická vložka v dnešním dni. :-)

Líbí se mi :-) Má to v sobě něco přemýšlivýho a dojemnýho :-)

Zamila: oslov radek: díky, mrazivě jsem se při ní i cítil...:-)

Hovadinka ne, spíš je to hezké a zajímavé. Jen si myslím, že by tomu slušelo víc, kdyby byla ještě stručnější. Jako rytmicky, víš? Třeba bych vynechala "na papíře", pak "i" a "i naše"... Samozřejmě ti neříkám, že to musíš měnit, je to tvé dílo, jen říkám svůj dojem ;-)

speranza5: jejda, díky :-)

Zamila: inkoust: mnohokrát děkuji za milé hodnocení :-)

povedené

Pěkná básnička :-) Oceňuju mrazivou originalitu :-)

jejda, ta je krásná :-)

Má to krásnou atmosféru, líbí se mi :-)

Básnička se mi líbí :-) Klidně bych ji viděla i na pokračování :-)

jsou tam takový vlaštovky, který signalizujou, že nejseš úplně marnej...ještě to chce oživit, zpestřit, zoriginalitět a ne jen napodobovat Bukowskiho či koho, ale jo, docela mě to bavilo ;)

puero: Malý, ale nutný úvod: Pokud zůstaneme u základního dělení na teismus a ateismus, tak nutno poznamenat, že i ateismů je někollik typů a jeden (vědecký ateismus) není nic jiného než nevíra v boha (já jsem raději když slovo víra je rezervováno pro "nadpřirozené entity", proto bych raději než "víra v neexistenci boha" použil slova demagogie), ale pak je několi směrů dalo by se říct hraničních. V nějaké diskuzi jsme je s taron rozebírali. Já se hlásím k agnosticizmu, ale ne k původní filozofii - nepoznatelnosti světa, nýbrž k vědeckému agnosticizmu. Svůj přístup můžu charakterizovat asi takto: Nemohu dokázat ani existenci ani neexistenci Boha, nevidím ale pro jeho existenci důvod a smysl, což mě opravňuje předpokládat neexistenci, minimálně do té doby, dokud někdo objektivně nedokáže opak.
Takže stejně jako náboženství zavrhuji i vědecký ateismus. Tolik na vysvětlenou - dále tedy mluvím za ty "přechodové" ateismy.
Vesmír (život) vznikl vez nějakého konkétního cíle (určeného inteligentní entitou = tvůrcem). Je proto špatný? Bezútěšný? Ano, prach jsem byl a v prach se obrátím - to nejsou (jen) moje sloval. Jsem proto špatný? Mám kvůli tomu spáchat sebevraždu?
Možná je mou chimérou iluze užitku - třeba jsem se v důsledku té chiméry nabídl, že budu dělat sborník. Nemusel jsem, nečekám za to žádné plusové body u (neexistujího) božího soudu, budu rád, když mi lidi nebudou nadávat, že se jim nelíbí. Možná jsem pro tebe nepochopitelný (tak jako věřící pro mě). Můj život mi hororem nepřipadá, naopak, myslím si, že je lepší vidět realitu života (podle tebe horor), než žít v Zemi za zrcadlem, v iluzi, že "Něco" to vše kolem řídí a směřuje k vyššímu cíli. proč bych měl mít z takového života depku, netuším. Smrt je, bohužel, nutnost. Nedokážeš se s tím smířit?
Jestli svět někdy (a jak) zanikne a s ním veškerý život ve vesmíru, patří do fyzikálních hypotéz - neověřených domněnek. To, že s tím filozofie pracují jako z dokázaným faktem, není moje chyba.
Filozofická podstata "mého" ateismu není založena na principu "odhalování teismu"! Teismus je bezesporu zajímavé téma a pro mě těžko pochopitelné, ale jak jsem řekl - neumím dokázat neexistenci Boha, a tak chápu, že věřícím nemohu dát důkaz neexistence.
Můžu souhlasit (po malé úpravě) s: "Ateismus je světonázorem, který hledá pravdu, ale sám si není tou pravdou nikdy jistý. Ateismus je svou podstatou ještě větší zvědavost, jestli Bůh existuje, než jakékoli jiné náboženství, které je o tom přesvědčeno."
Naopak nesmysl je: "Ateismus je jedním velkým ekvivalentem životního strachu a nejistoty." Proč? Ateista "se smířil" s tím, že má omezený čas, že neexistuje nesmrtelná duše, neexistuje seperinteligentní Tvůrce a Soudce, neexistuje absolutní pravda... A díky tomu může žít v relativním klidu a pohodě. To (smíření s realitou) to je přesně to, do věřící nedokážou, a musí si vyprávět onu pohádku. Podle mě jsou věřící jako děti, kteří se bojí otevřít dveře do reality vedlejšího, protože jsou přesvědčeni, že za dveřmi na ně čeká příšera, která je chce sežrat.
Docela pěkné přirovnání. Asi zase napíšeš, že utíkám od debaty intuitivním přirovnáním, které je zase mimo mísu. Ale docela trefně, dle mého názoru tuhle debatu charakterizuje. (promiň, že opisuju):-)

1*

Líbí. Ten poslední řádek - velmi pěkný obrat a závěr.

pěkná. :)

SSS: Hass: Pak jsem tedy ráda a děkuji :-)

dobré