přidáno 27.04.2026
hodnoceno 0
čteno 8(1)
posláno 0
Jak jsem ho pověsila

Zkouším, čekám, trpělivost mám
s ním i sama se sebou,
časem zjišťuji, že snahy mé
stejně nikam nevedou.

Popadnu do ruky kladivo,
měřím tak, aby to ladilo.
K tomu malý hřebíček,
co vypadá jak človíček.
Naťuknu mu hlavičku,
ale jenom pomaličku.

A když už je hotovo,
pověsím ho nanovo.
Že by to byl podraz?
Vždyť to byl jen obraz.

Teď na stěně si spokojeně visí,
reakce však jiné než bývaly kdysi.
Škoda marné práce, škoda jí,
když vděku se člověk nenají,
zvlášť když o něco se nestojí.

Dosti se to ve mně pere,
nenapsat, že mě to sere.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jak jsem ho pověsila : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Velkopáteční úvaha v tichu

» narozeniny
Chloé [14]
» řekli o sobě
Singularis řekla o Severak :
Programátor, obdivovatel veřejné dopravy. Mívá (pro mě) krásné, zajímavé a netradiční nápady. Nebojí se experimentů, občas vystavuje i záměrně nedopsaná díla. Dobře se mi čte.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming