 27.04.2026 11 94(9) 0 |
Jak jsem ho pověsila
Zkouším, čekám, trpělivost mám
s ním i sama se sebou,
časem zjišťuji, že snahy mé
stejně nikam nevedou.
Popadnu do ruky kladivo,
měřím tak, aby to ladilo.
K tomu malý hřebíček,
co vypadá jak človíček.
Naťuknu mu hlavičku,
ale jenom pomaličku.
A když už je hotovo,
pověsím ho nanovo.
Že by to byl podraz?
Vždyť to byl jen obraz.
Teď na stěně si spokojeně visí,
reakce však jiné než bývaly kdysi.
Škoda marné práce, škoda jí,
když vděku se člověk nenají,
zvlášť když o něco se nestojí.
Dosti se to ve mně pere,
nenapsat, že mě to sere.
Zkouším, čekám, trpělivost mám
s ním i sama se sebou,
časem zjišťuji, že snahy mé
stejně nikam nevedou.
Popadnu do ruky kladivo,
měřím tak, aby to ladilo.
K tomu malý hřebíček,
co vypadá jak človíček.
Naťuknu mu hlavičku,
ale jenom pomaličku.
A když už je hotovo,
pověsím ho nanovo.
Že by to byl podraz?
Vždyť to byl jen obraz.
Teď na stěně si spokojeně visí,
reakce však jiné než bývaly kdysi.
Škoda marné práce, škoda jí,
když vděku se člověk nenají,
zvlášť když o něco se nestojí.
Dosti se to ve mně pere,
nenapsat, že mě to sere.
29.04.2026 - 16:22Brigita: Svatá pravda, člověk co musí na vše čekat musí zároveň bojovat s tím, aby zbytečně všechnu svou snahu nezahodil jedním hloupým rozhodnutím...
29.04.2026 - 07:31Jarda468: No, víš, jak se to říká ... trpělivost růže přináši, ale ty mají kromě květů i trny ... :-) děkuji za zastavení
29.04.2026 - 07:28Dark Alchemist: Moc hezky napsáno a možná máš pravdu. Žádný čin vlastně není zbytečný, i když tak na první pohled možná vypadá, protože i zdánlivě zbytečné gesto Ti může lecos ukázat. Děkuji. :-)
28.04.2026 - 22:18Brigita: Někdy i snaha co máš ji za marnou,
ukáže ti možnost lepší a zdárnou,
i ve zdánlivě zbytečném gestu,
mnohdy najdeš tu správnou cestu...
ukáže ti možnost lepší a zdárnou,
i ve zdánlivě zbytečném gestu,
mnohdy najdeš tu správnou cestu...
28.04.2026 - 07:13človiček: :-) víš, že mě to hned napadlo? :-) Promiň, šlo mi to do rýmu a nějak jsem se té myšlenky nechtěla pustit, no :-)
27.04.2026 - 23:34Hřebíček vypadá jak človíček?? Jak já k tomu přijdu a ještě do hlavy mě mlátí.....děvče tebe potkat, beru si helmu.
27.04.2026 - 18:03KarelVrba: Obojí je správně akorát konec jste zavnímal trochu jinak, než byl záměr, kde jsem chtěla sdělit marnost počínání člověka, který se snaží udělat něco, o co ale druhý vlastně nestojí ...
27.04.2026 - 18:00Tak to je opravdu zvláštní. Poprvé jsem myslel, jak se snažíte pověsit obraz, ale ke konci mě to svádí k úvahám o člověku, co marně zkouší udělat něco nového, i když k tomu dospěje, zjišťuje, jak se časem utváří.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jak jsem ho pověsila : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Velkopáteční úvaha v tichu
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Me and you and all the others řekla o Lay :moje zlatá sedmikráska. kafe. sem fakt moc moc moc ráda, že tu jsi, že tě můžu číst... a že tomu někdy i rozumím:+) love. M.**
