PO TOM

prý jsem už dva měsíce volná
ale stále mě tlačí obojek na krku
prý můžu létat
ale spíš s lógrem kávy do hlíny sesedám

prý mám balit černé pytle a radovat se
zatím všechny tvé šaty visí ve skříni a žerou je moli
umytou podlahu udupou šlápoty espandrilek
prý jsem volná
tak umývám podlahu znova

-

kdybys odešel rovnou a vzteklý
důstojnost by si nemusela oblékat z ostudy kabát
prostě bychom si nějak s pomocí zámečníka
zavřeli dveře
a rozdělili si asfalt na rozcestí
ty tam
já kamkoli jinam
a bylo by nám líp

-

to že peřiny v modrém pokoji ještě doutnají
je jen moje dobrá vůle
randíš
ale uznej
žádná nebude jako já

to já promrhala pro tvé ruce
vlásky
svoje mládí
nevadilo mi to
dokud hřiště kde jsme hráli divadlo
hřálo
a bavilo mě to
-

prý jsem už dva měsíce volná
ale ještě jsem nestihla uvařit ani jedno jídlo
nikoho políbit
nikým se přikrýt aby mi nebylo smutno
a proč taky

tohle se nedělá
třeba dát si čas

prý nedokážeš být nikým kdo vyčnívá
komu z úst kape samota že se ani nenají
chceš sednout si k moři a pít svého panáka
dívat se a zasklít

ale na tohle všechno mám já příliš velkou ploutev
chci plavat ¨
ne se jen dívat
i když bolest zrní zrak
svoboda už mnou cloumá jak vítr
hází mi do klína jablka
byť samota na mě sedla jak večerní stín
má tak zvonivý hlas který mnou zachvívá
že nedokážu plakat

žasnu jak moc mě láká