 28.04.2026 6 100(8) 0 |
prý jsem už dva měsíce volná
ale stále mě tlačí obojek na krku
prý můžu létat
ale spíš s lógrem kávy do hlíny sesedám
prý mám balit černé pytle a radovat se
zatím všechny tvé šaty visí ve skříni a žerou je moli
umytou podlahu udupou šlápoty espandrilek
prý jsem volná
tak umývám podlahu znova
-
kdybys odešel rovnou a vzteklý
důstojnost by si nemusela oblékat z ostudy kabát
prostě bychom si nějak s pomocí zámečníka
zavřeli dveře
a rozdělili si asfalt na rozcestí
ty tam
já kamkoli jinam
a bylo by nám líp
-
to že peřiny v modrém pokoji ještě doutnají
je jen moje dobrá vůle
randíš
ale uznej
žádná nebude jako já
to já promrhala pro tvé ruce
vlásky
svoje mládí
nevadilo mi to
dokud hřiště kde jsme hráli divadlo
hřálo
a bavilo mě to
-
prý jsem už dva měsíce volná
ale ještě jsem nestihla uvařit ani jedno jídlo
nikoho políbit
nikým se přikrýt aby mi nebylo smutno
a proč taky
tohle se nedělá
třeba dát si čas
prý nedokážeš být nikým kdo vyčnívá
komu z úst kape samota že se ani nenají
chceš sednout si k moři a pít svého panáka
dívat se a zasklít
ale na tohle všechno mám já příliš velkou ploutev
chci plavat ¨
ne se jen dívat
i když bolest zrní zrak
svoboda už mnou cloumá jak vítr
hází mi do klína jablka
byť samota na mě sedla jak večerní stín
má tak zvonivý hlas který mnou zachvívá
že nedokážu plakat
žasnu jak moc mě láká
ale stále mě tlačí obojek na krku
prý můžu létat
ale spíš s lógrem kávy do hlíny sesedám
prý mám balit černé pytle a radovat se
zatím všechny tvé šaty visí ve skříni a žerou je moli
umytou podlahu udupou šlápoty espandrilek
prý jsem volná
tak umývám podlahu znova
-
kdybys odešel rovnou a vzteklý
důstojnost by si nemusela oblékat z ostudy kabát
prostě bychom si nějak s pomocí zámečníka
zavřeli dveře
a rozdělili si asfalt na rozcestí
ty tam
já kamkoli jinam
a bylo by nám líp
-
to že peřiny v modrém pokoji ještě doutnají
je jen moje dobrá vůle
randíš
ale uznej
žádná nebude jako já
to já promrhala pro tvé ruce
vlásky
svoje mládí
nevadilo mi to
dokud hřiště kde jsme hráli divadlo
hřálo
a bavilo mě to
-
prý jsem už dva měsíce volná
ale ještě jsem nestihla uvařit ani jedno jídlo
nikoho políbit
nikým se přikrýt aby mi nebylo smutno
a proč taky
tohle se nedělá
třeba dát si čas
prý nedokážeš být nikým kdo vyčnívá
komu z úst kape samota že se ani nenají
chceš sednout si k moři a pít svého panáka
dívat se a zasklít
ale na tohle všechno mám já příliš velkou ploutev
chci plavat ¨
ne se jen dívat
i když bolest zrní zrak
svoboda už mnou cloumá jak vítr
hází mi do klína jablka
byť samota na mě sedla jak večerní stín
má tak zvonivý hlas který mnou zachvívá
že nedokážu plakat
žasnu jak moc mě láká
05.05.2026 - 06:22Tak to je hořké kafe, doslova jsem v jakémsi transu, jakého trápení i zklamání bylo prožito.
30.04.2026 - 09:16Zajímavá. Důvěryhodná. Není ta lehkost a svoboda asi taková, jaká měla být. A jen jakoby vznikl další nový prostor pro stejnou chybu. Chybovat a opakovat stejné vzorce pořád dokola a pořád se zklamávat a zkoušet to (zbytečně) je zřejmě v lidské povaze. A třeba v tomhle projektu jen chybělo něco malého. Zajímavě pojatá básnička.
29.04.2026 - 04:54Pěkná smutná.
Plna bolestivých prožitků.
Život dokáže rozdávat někdy pěkné rány.
Plna bolestivých prožitků.
Život dokáže rozdávat někdy pěkné rány.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
