posledná strofa je skvelým zavŕšením

puero: hah

BorůvkaB: Nestojí mi to za nic, už nic. Má díla jsou pesimistická na plné čáře a to čte málo lidí a mají ještě hodně daleko vůbec k básním. Jsem rád že se ti líbí, ale akorád si kazíš náladu.
Tvá díla jsou lepší a lepší, ty talent máš, máš optimismus, lásku,...atd.
Mě nezbylo nic.

BorůvkaB: Mě se líbí a to na tom nic nemění. Zbytečné jsou moje pokusy, ty talent máš. To já píši a nevím proč... nijak mi to nepomáhá a nic nemění.

Homér: Pane kolego, správně jste vystihl tragiku celého toho večerníčku. Složitý charakter a rozpolcenost vnitřního světa Máji v kontrastu s bohémským životem Vilíkovým je klasickým nastavováním zrcadla středním vrstvám společnosti.

Učení páni zkušení, já rád bych k vám teď podotknul, nikdo z vás nemá tušení, že v dálce stojí malý... ůůůůůůůůůů!!!

Tohle je jak bzučení Vilíkovo. A nebo ne? Chudák Mája.

Hezké. Smutné. Musí přijít někdo třetí, někdo kdo tu lásku naprosto zastíní, stane se výhybkou vedoucí na jinou kolej.

Nevím...o jakém přátelství to píšeš..tady to spíš vypadá na vyšší stupen citů:))
Hezké:-)

Miluji tě proto, jak se ke mě chováš, jak ti nechybím...?
Hmmm pokud někoho miluješ...tak ti chybí....a nenaplněná , jednostranná láska přináší jen slzy....
Napsala jsi to ale hezky...:.)

Máš tedy výsadu, jakou ti bohové závidí. Ať trvá.

Člověk se občas zapomene v nějaké časoprostorové dimenzi, přijme ji za svoji a stane se reliktem nějakého období, nebo stylu, nebo světonázoru a lidi to obdivujou, ptají se, co je k tomu vede, nebo, jestli je to nakažlivé a tak. Ten třetí řádek od konce nedává smysl.

Bud na to pišná,můžeš být vetší tragéd a snažit se o nemožné.

taron: Janico...nebuď protivná...!:-):-)

jo :)

senpai: dík, to byl účel...vystihnout ten pocit...

Om, krásné.

hraju ti po nocích

... to se mi to bude usínat ... ;o))

ale jo, je taková mladistvá, svěží a hravá (-:

vau, povedené dílko