Vladan: Napadlo mě přirovnat dějiny náboženství k dlouhému matematickému příkladu. Životním cílem je jakási nirvána - nalezení smyslu, pravdy, prostě výsledku. Od stvoření vesmíru až dodnes je to prekérně dlouhá řada celých čísel. A úžasné na tom, je, že jediným matematickým znaménkem je tady krát. Že jde o násobení. Výsledku je třeba se dopočítat stůj co stůj. Každý si sedne na začátek a počítá a počítá. Počítá celý život, ale Křesťan jen hledá a kontroluje čísla a nedojde ani na konec, usměje se a počítat přestane. Ne snad proto, že by ztratil zájem a energii, nýbrž proto, že zná výsledek dopředu. Jde si sednout a pije kafe a všichni ostatní pilně počítají a diví se, že to vzdává. Počítají dál. A on jim říká, je to marné. Zbytečně se namáháte. Jděte domů. Ale oni říkají, ty jsi blázen, tys to vzdal, my tě nebudeme poslouchat a počítají dál. Výsledek je jednoduchý, je to nula. Nebylo zapotřebí počítat. Stačilo v té řadě čísel najít nulu. Nula krát cokoliv je vždy nula. Řekl bych, že takovou křesťanskou nulou byl Ježíš. Nulou poměrně snadno přehlédnutelnou.

Docela pěkné přirovnání. Asi zase napíšeš, že utíkám od debaty intuitivním přirovnáním, které je zase mimo mísu. Ale docela třefně, dle mého názoru tuhle debatu charakterizuje.

taron: děkuji Ti taron :) jsem za to vše co bylo ráda.

Vladan: Třeba je v té matoucí disproporci záměr?

alexis: Jo díky, to mi říká spousta lidí. Jsem ještě trochu moc nespoutaná a neusměrněná duše :) To hlavní mě v životě ještě čeká. Chyby i rozuzlení. :) A díky za přivítání :)

nejsou a nikdy nebyly, naštěstí, víš co a ti učitelé taky nejsou žádní světci, zaujalo

toho "ty" je tam už otravně moc...chápu, že to je ústřední motiv básně :) ale příště když už, tak to třeba trochu zkrať :) někdy míň, je víc ;) vítám tě, mimochodem :)

ale, tedy, tohle se mě vždy dotkne, neberu to jako metaforu, prostě novodobý Hurikán, hezky's to napsal, husina funguje

http://youtu.be/2WhfVeHU6Uw

puero: Ne, separovat vědu a víru musí vědci mezi věřícícmi. Kdyby to neudělali, tak musí připustit, že Bůh je pohádka. A právě proto se křesťanství vyhýbá striktním definicím a ponechává pojmům intuitivní a mnohdy subjektivní význam - pak se nedá věda aplikovat a tudíž "pohádka vyvrátit".
Já klidně připustím, že Mohamed je lhář! :-) Hlavně je Korán sepsán někým "úplně jiným" než Nový zákon a ten je sepsán "někým jiným", než Starý zákon. Dost divné, na to že autorem myšlenek je vždy jeden (trojediný?) Bůh. Nepřipadá ti Bůh šílený, když na jedné straně má Nezabiješ a na druhé (a pod přímým diktátem) schvaluje zabíjení bezvěrců? To má být stejný Bůh?
S prorockými sny nemám problém :-). Je tisíc proroků, z nichž 999 se ve své (obvykle mnohovýznamové) předpovědi netrefí - a jsou zapomenuti. Jeden předpoví "něco" , co lze na tu budoucnost aplikovat (jeden z těch významů) - a stane se slavný. Bylo by s podivem kdyby se netrefil nikdo!

je tam toho strašně moc, ale tak to má spousta začátečníků, mají pocit aby tam bylo vše co chtějí vyjádřit, ti zkušení toto vyjádří v pár slovech, uvidíš, chce to jen psát

Štěstí se potkalo s neštěstím a vyměnili se. Rozhodně mám zase nad čím přemýšlet. Hezké dílo. Zaujalo.

Kéž by to nebyla pravda.
Povedené. :)

smutná, krásná...líbí se mi už od začátku celá :)

kmotrov: ngc 6334: nepřítelem jsou morální předsudky, usměrňování, potlačování osobnosti, očekávání okolí, od dětství je nám cosi vštěpováno, schází povzbuzování a chvála. Pak se těžce volně dýchá, těžce se hledá svobodná cesta, ale jde to! Nakonec si za svůj život stejně můžeme my sami, máme ho ve svých rukou, jen někdo to má těžší, tak asi. Moc díky za reakce.

Makyna: díky Maky

Souhlasím s Vivi.

Kdybys na začátku odpustil ty velké písmena, byl bych spokojenější. Ale jinak je fajn :)

Kdo je nepřítel?
Bůh, osud?
Nevyřčený, ten kdo(co) nám bere svobodu.
Máme ji skutečně v rukou, nebo je to iluze? Zbožné přání.
Závěr je opět bluesově syrový.
To blues Ti sluší...

Kuzma::-D

Viviana Mori: každý najde cestu k lásce :-) jinak moc děkuji. Jsem ráda, když někoho z mých básní část zaujme. Obvzlášť tebe. :-)

Nevím jak vám, je pěkná líbí se mi, dítě je prostě poklad aspoň je o čem psát, prostě když dítě rádi máme a milujem tak to vycítíme každý jinak.