Tak to prostě je a ne, že ne.

Jedna z mých starších povídek :)

Povídka pojatá pouze v přímé řeči. Na obsah povídky zapomeňte. Důležité je, jak se dokážete orientovat v textu bez průvodního slova. A právě v tom je ta krása..

Povídka nejen o jednom pracovním dnu hlavní hrdinky....

Po dlooouhé době, snad zpět:o)

O můj pracovní den se rozhodně nejedná! Taková morbidní hříčka. Napište mi koment, kvůli statistice. :-))

Není to zrovna pokračování, jen obraz, další pocit, se kterým jsem se ráno vzbudila. Vystřižené z dnešního snu. (jo a nevím kam to zařadit, páč je to i smutné i tajemné i ze života, tak si vyberte :) )

Kdykoliv jsem odolala pokušení, bylo mi krásně, ale kdykoliv jsem mu podlehla ...

Takže... něco jakože druhý díl...? hm.. možná... snad... je to k pochopení, ke čtení... bojím se, že se někde seknu a celá povídka půjde do háje... Buďte trpělivý prosím. A nezlobte! ;)

Obraz třetí. Nějak jsem jich najednou úplně přeplněná, co den to sen a nová potřeba vypsat se…

Tahle povídka v žádném případě není návodem k použití pro čtenáře. Ale snad zaujme...

Hm, inspirováno jedním i druhým, nikoliv třicátým třetím. A berte to, jak chcete. Tajným zdrojem myšlenek byl Seppälä

Bylo to opravdu zvláštní setkání...

S touhle povídkou jsem soutěžila v Danielovi, a poprvé v životě jsem se někde umístila.:)

je to kravina

Ze šuplíku, kdy mi psaní ještě jakž takž šlo. :D

Tohle je čistá fikce. ;-) aneb když vás obviňuje vlastní literární postava

Vidět tak někdy za ...

Ze soutěže "Příběh z Vlámského obrazu"