Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

....tam kde září Sirius

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

ranní vzpomínka, možná plná patosu, ale já to tak cítím a basta:-)

... odjel sjíždět řeku a já se o něho bojím ... a zase mám ten pocit, že ho můj strach docela baví :-)

Věnováno...

chybná komunikace -stop-zkusíme zapojit srdce-stop:-))

K vlastnímu odloučení došlo už někdy v červenci, ale až dnes "to" ze mě přešlo do veršů...

Lásko

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

...pro tebe s úsměvem:-)

Jsme dva samotáři, co chvíli žili vedle sebe.

...Trocha zvědavosti, trocha stýskání...určitě znáte- dlouhé prohlídky stropu a přemýšlení nad nesmrtelností chrousta;-D aneb...nechci vidět do vzdálené budoucnosti...chci žít přítomností...PS: a mít tě v srdci;-*...(další báseň do šuplíku...) ...věnováno...

Snad trochu ke cti podzimu,ale není to skoro vůbec o něm...zase se v tom motá moc dalších efektů...jako letní vzpomínky atp....Snad se bude líbit a najde pochopení :-)

krátké situační veršíky:-)