|
....tam kde září Sirius
 19.10.2008 10 1289(13) 0 |
Pojď, chytnem se za ruce
a projdem se večerní oblohou
Pojď, našlapuj měkce
po koberci hvězd u nohou
Večer se přikryjem
polštářem z mlhovin a mraků
Opustíme zemi
plnou lidských vraků
Posnídáme v mléčné dráze
padne na nás hvězdný prach
Chytnu tě kolem ramen
a řeknu „mám tě rád“.
Pak tam v galaxii M 31
budu hladit tvá stehna
Já vím, doví se to svět
ale až za 2 miliony let
A když mi řekneš
že samotné ti bude líp
Budeš moje supernova
a já tvůj bílý trpaslík
11.11.2008 - 19:16Ano je nádherné si lehnout v přírodě na záda a pozorovat noční oblohu,
člověk cítí jak je malý ....
člověk cítí jak je malý ....
11.11.2008 - 19:09Sirius je nádherná hvězda a chválím i tuto hvězdnou báseň. Takto jsem si vždycky představovala lásku... galaxie, hvězdy, světelné vzdálenosti a taky spousta tajemna.
20.10.2008 - 13:01Děkuji přátelé-vysvětlivka: galaxie M31 leží v Andromedě a ta vzdálenost světelných let je opravdu 2 miliony.
20.10.2008 - 10:59Ano! Jsou tam dráhy světelných cest,
po nich i ruku v ruce můžeme
nechat se vést....
po nich i ruku v ruce můžeme
nechat se vést....
20.10.2008 - 07:33ta m31 am nějaky zvlaštni vyznam? nebo tam je kvuli rýmu? :)
líbilo se mi to. nejvíc asi začátek :)
líbilo se mi to. nejvíc asi začátek :)
20.10.2008 - 06:43pěkné, jen nerozumím, co jsi chtěl říct tou poslední slokou..jako by po tom vyznání byla o něčen jiném......
19.10.2008 - 23:27To je pěknýýý :-)...takový jakoby dost růžový...ale taková je láska,tak co už :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Procházka galaxií : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kompas
Předchozí dílo autora : Jen plaňka u plotu
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Sasanka» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
