|
....tam kde září Sirius
|
Pojď, chytnem se za ruce
a projdem se večerní oblohou
Pojď, našlapuj měkce
po koberci hvězd u nohou
Večer se přikryjem
polštářem z mlhovin a mraků
Opustíme zemi
plnou lidských vraků
Posnídáme v mléčné dráze
padne na nás hvězdný prach
Chytnu tě kolem ramen
a řeknu „mám tě rád“.
Pak tam v galaxii M 31
budu hladit tvá stehna
Já vím, doví se to svět
ale až za 2 miliony let
A když mi řekneš
že samotné ti bude líp
Budeš moje supernova
a já tvůj bílý trpaslík
11.11.2008 19:16
Ano je nádherné si lehnout v přírodě na záda a pozorovat noční oblohu,
člověk cítí jak je malý ....
člověk cítí jak je malý ....
11.11.2008 19:09
Sirius je nádherná hvězda a chválím i tuto hvězdnou báseň. Takto jsem si vždycky představovala lásku... galaxie, hvězdy, světelné vzdálenosti a taky spousta tajemna.
20.10.2008 13:01
Děkuji přátelé-vysvětlivka: galaxie M31 leží v Andromedě a ta vzdálenost světelných let je opravdu 2 miliony.
20.10.2008 10:59
Ano! Jsou tam dráhy světelných cest,
po nich i ruku v ruce můžeme
nechat se vést....
po nich i ruku v ruce můžeme
nechat se vést....
20.10.2008 07:33
ta m31 am nějaky zvlaštni vyznam? nebo tam je kvuli rýmu? :)
líbilo se mi to. nejvíc asi začátek :)
líbilo se mi to. nejvíc asi začátek :)
20.10.2008 06:43
pěkné, jen nerozumím, co jsi chtěl říct tou poslední slokou..jako by po tom vyznání byla o něčen jiném......
19.10.2008 23:27
To je pěknýýý :-)...takový jakoby dost růžový...ale taková je láska,tak co už :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.