Ta chvíle

Jak pokořit svou sílu.
Učit se snad lásce od motýlů.


V pěšině bosky plné krystalů,
bolí to tak, že vůbec se nechce do cvalu.


Otevřená křídla labutí
v myšlení i klidu přinutí,
nebo vyzve jen k opření, 
nabídne se vrby kmen.


Pár slz co nestanou se potokem,
možná jen v tváři soutokem,
mysl pochopí, oči svým studem nesklopí.


Žasne, jedná se jen o chvíli,
že věta za větou se významově nemýlí.


Z klidu vyruší hlas chřástala,
ta chvilka tak daleko až nevzala.


Jen dým cigarety opustil čísi rety,
kmen nevyhodil jak kůň ze sedla.

Ta chvíle se asi prožít má.