Řekni,jak vypadá podzim?

Pokaždé uprostřed podzimu,
snažíš se naladit kytaru,
a hrát podle vinylovejch desek,
který nazpíval Plíhal a Nohavica.

Asi tě začíná dohánět melancholie,
snad svědomí z letních lásek,
nebo jen pouhá ješitnost,
že stromy se uklánějí namísto potlesku.

Chodím kolem tvýho domu,
s kapkama deště na čele,
jak beruška bez sedmé tečky,
a kradu ty sladký červený jablka.

S pocitem provinění a zmrzlým nosem,
konečně klepu na dubový dveře,
odbydu pozdrav s tvýma očima,
/rty z principu už raději vynechávám/,
snad proto se tak marně snažím podplatit čas,
aby se vracel k minulosti.

Až opijem se rumem,
z čaje s trochou medu a citrónu,
už budu mít suchý vlasy,
/oči snad už taky/
s trochou zoufalosti a strachu,
se o tebe zase jednou spálím.

Ráno než odejdu,
/s bolavou hlavou a srdcem/
udělám ti na kapesníku uzel,
abys nikdy nezapomněl,
kdo tě měl dnes v noci rád.

Sama sobě dám do kapsy,
jeden ospalej list s pavoučkem pro štěstí,
a dál se budu vyhýbat podezření,
že už jsem tě měla,
že podzimní noci jsou tichý,
že nikdo neslyší vyznání padajících hvězd,
že rosa patří k ránu,
že cvrčci zpívají jen v létě,
že i pohádky končí tečkou.