K vlastnímu odloučení došlo už někdy v červenci, ale až dnes "to" ze mě přešlo do veršů...
![]() ![]() ![]() ![]() |
Byla jsi smutek mých soumraků
i radost mých rán...
Bylas mé nebe bez mraků
i má tajná zbraň.
Byla jsi zázrakem,
tkaným zlatou přízí,
až do srdce vrostlá.
V mých rukou satén,
(obdiv jinde teď sklízí),
složitá i prostá...
Jsi pryč a... má to tak být!
Prsty už neslouží,
nechci si lkát.
Jsi v nejlepších rukách,
v jakých můžeš jen být,
o tobě už
nenechám si zdát!
Byl hezký ten čas
prožitý s tebou,
dalas mi vše,
co mohlas mi dát.
Z bývalých krás
jen ruce mě zebou.
Co dělat lze?
Jen poděkovat.
Děkuji, má bývalá krásko,
znělas mě jako andělský chór.
Byla jsi tehdy mou jedinou láskou,
ještě teď slyším
( jakoby dálkou)
strun tvých stříbřitý sbor.
Své opožděné sbohem
dávám ti teď,
když do veršů dnes
vzpomínky smím dát.
Nového přítele dál
svou cestou veď,
vždyť on dobře ví,
Jak mít tě rád!
Hodně štěstí mě s tebou potkalo.
Navždycky sbohem,
Má bývalá přítelkyně –
KYTARO!!!
i radost mých rán...
Bylas mé nebe bez mraků
i má tajná zbraň.
Byla jsi zázrakem,
tkaným zlatou přízí,
až do srdce vrostlá.
V mých rukou satén,
(obdiv jinde teď sklízí),
složitá i prostá...
Jsi pryč a... má to tak být!
Prsty už neslouží,
nechci si lkát.
Jsi v nejlepších rukách,
v jakých můžeš jen být,
o tobě už
nenechám si zdát!
Byl hezký ten čas
prožitý s tebou,
dalas mi vše,
co mohlas mi dát.
Z bývalých krás
jen ruce mě zebou.
Co dělat lze?
Jen poděkovat.
Děkuji, má bývalá krásko,
znělas mě jako andělský chór.
Byla jsi tehdy mou jedinou láskou,
ještě teď slyším
( jakoby dálkou)
strun tvých stříbřitý sbor.
Své opožděné sbohem
dávám ti teď,
když do veršů dnes
vzpomínky smím dát.
Nového přítele dál
svou cestou veď,
vždyť on dobře ví,
Jak mít tě rád!
Hodně štěstí mě s tebou potkalo.
Navždycky sbohem,
Má bývalá přítelkyně –
KYTARO!!!


Ivanko nezoufej. Život i bez kytary stojí za to a já myslím, že to moc dobře víš. Krásné verše, díky za zážitek.

Taky jsem se s jednou rozloučila... Byla to bolestná ztráta, takže musím říct - krásné verše na rozloučenou.:o)

Teď se steskem i smyslí bujarou
kdos přátelí se s tvojí kytarou
ať v lesích či v hudby chrámu zdech
v těch rukou ji neobroste mech,
akord co ti dosud z dálky zní
byl první, ne však poslední
kdos přátelí se s tvojí kytarou
ať v lesích či v hudby chrámu zdech
v těch rukou ji neobroste mech,
akord co ti dosud z dálky zní
byl první, ne však poslední

Ahoj Ivkajo, chybí mi značka té kytary, abych pochopil k jak velké ztrátě došlo.
To byl jen vtip! Ale stejně by mne to zajímalo :-).
To byl jen vtip! Ale stejně by mne to zajímalo :-).
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Poněkud opožděné rozloučení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Podzimní tání
Předchozí dílo autora : Kostky ledu a.... DOST!!!
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Coeur de Lion [14], ŽblaBuňka [13], Imprese [11], Chawwá [5]» řekli o sobě
prostějanek řekla o lidus :Náš šíleneček... ale občas pochybuji, že právě ona je nejšílenější... mám z ní teď děsnou radost... a doufám, že mi ta radost vydrží... její obrazy jsou nepopsatelné a krásné a vůbec... :)... jsem ráda, že jsem ji kdy poznala :)