Teď už jen zbývá začít Svobodně dejchat Svobodně myslet Svobodně mrdat.

No nečekal jsem, že tolik vydržíš, čtyři a půl hodiny v kuse, máš u mě obdiv, z moji strany za to může tříletá abstinence této činnosti a flaška rumu, nic vyjímečného.

Když se chcete v klidu něco naučit - nechoďte na kolejích do kuchyňky.

všechno začlo nákupen auta za pár šupů.....

Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

Považujete jízdu tramvají "na černo" za adrenalin? Ale pro koho? Pro vás či pro přepravní kontrolu či někoho docela jiného? O tom je tato povídka ze života.

o tom čeho se bojí a kdo nás před tím ochrání

o sexu bez lásky .......zkuste to...... možná budete překvapeni. (Psal Immotyob, dílko pouze na přání vkládám) :) komentářů se nezdržujte...

Nemůžu do práce odejít, aníž bych si ho nevyhonil, to bych pak koukal na každou babu se zájmem a chtíčem a zas bych chtěl opíchat všechny hubený devetenáctky pod sluncem. První kolo je super, ani ne za dvě minuty otírám ruku do ponožky pohozený vedle postele.

Ještě včera jsem měl pozvracené rameno od říhnutí. Ládovali jsme jim zobáčky a najednou.....

Tenhle zákazník mně oslovil, přesto, že celou dobu mlčel.

Peklo se zdálo snesitelnější. A mrdání bylo o citu.

Nehledejte mě v tom. Stejně bych řekla, že jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná a jedná se jen o výplod vaší fantazie. Ale přeci jen... Možná malé rozloučení, možná vysvětlení... Kdo ví.

Krátká povídka z víkendového workshopu tvůrčího psaní. Základ je pravdivý, ale na začátku byla jenom náhodně vyposlechnutá konverzace.

Už mě přestalo bavit zvát slečny na večere a jim podobné akce s nejistím koncem, kde jsem se jen koukal, jak si plní svoje bachory za moje prachy