|
...be my space...
|
|
...kde naděje pramení, když duše zkamení...
|
|
Dalsi krok na ceste, ktere jsem se dlouho vyhybala. Je tak zvlastni to nic prijmout a citit v pritomnosti a nikam se predtim neschovavat.
|
|
Do třetice jedna z těch starších na téma "Co všechno..."
|
|
Další historie.. :-)
|
|
Zas si to tu na pár hodin odložím a pak to znechuceně smažu.
|
|
Už zase. Už zase chci. A už zase se bojím toho nic, které tam možná je. Bolest je totiž něco. Velké NĚCO. To ale není cesta.
|