vidím tě..

jo_: také pěkná. Děkuji.

Dandy: heled, Dandy, tohle takovy něžně krasny a pichlavy jak ty strepy zaroven. mam rada, kdyz prectu basen a premyslim nad slovy, vracim se a ctu znovu a septam - hm, vazne dobry, tohle se fakt povedlo, jde na dren, jemne..a to je tahle tvoje basen.. ale ty ozveny se nejvíc ozyvaji v me dusi.. rezonuje, diky

Co zitřek přinese.
S laskou se snese lip.
Střipky na cestach.
Kapku krve mohou vzit.
Bloudit přitomností
v nepřitomnosti.
Srdce souzněni
neni o ozvěnách duší.
Smat se smiš,květ tvych rtů ti
tak sluší.
Nepřitomnost mě naleži.

Market30: a co když možná... přeci jen... díky pár slovům zkrásní den... ? :-) děkuji ti... moc...

Rosa: ó... neotřelé myšlenky, brilantní pohled na věc rozšiřující obzory i samotnému autorovi... hmm... myslím, že se budu těšit a tajně doufat ve tvé další komentáře ;-) je to přesně tak, jak píše slavek... je to o emocích, o tom, co v tobě báseň vyvolává, jak ji cítíš, jak ji žiješ... není to o tom, jak jí rozumíš rozumem, jak si ji "správně" vykládat, co autor zamýšlel... nechoď na to vědecky, neuč se, prostě prociťuj, nech proud myšlenek volně plynout a jen pozoruj, co se v tobě děje... všichni v sobě máme cit pro všechno, jen je otázka, jestli mu chceme naslouchat a nakolik mu věříme... děkuji ti za zastavení i čas, který jsi tomu věnovala, a velké díky i za tvé zamyšlení... je mi ctí...

slavek: děkuju.. ze srdce...
ad Rosa - nu Slávku, vystihnul jsi to dokonale... a jsem nesmírně poctěna tvými slovy a tím, co v tobě mé básně vyvolávají... děkuju..

Homér: Homére, tys zabil! :-) pobavilo nejvíc :-D ale jako upřímně, asi jsi jediný člověk na světě, co dokázal zodpovědět aspoň jednu jedinou moji otázku :-) díky ti, to se cení ;-)

Myslím, že mám podobný pocit jako človíček.. Nebo jinak, chce se mi křičet. Nic, nic se nestane! Nádhera.

Rosa: Neuč se. Už umíš. Vidět i to, co autor nejen nenapsal, ale ani nazamýšlel, je pád do hlubouky citů, které v nás má umění vyvolávat. A u básní jo_ to není zas tak těžké. :o)

Připadá mi to jako šeptání našeho vyššího já :) Takové to jak si klademe otázky sami sobě, když jsme sami v tichu :) Klidně mě vyveďte z omylu já obecně nemám pro básničky tak úplně cit. Většinou v nich vidím něco co tím autor původně nezamýšlel :D Ale učím se!

Ano, cítím, vnímám. Krásné, díky.

Nic se nestane.