věříš na zázraky
a jednorožce taky
na uchopitelnost okamžiku
a nekonečnost téhle chvíle
a věříš že věřit má smysl...
toužíš do věčnosti
a věříš na pohádky
a taky na majáky
ve tmě ve mně...
tančíš na vodní hladině
a počítáš hvězdy
chceš chodit po laně
a plakat v dešti...
a já cítím vánek ve větru
a věřím s tebou...
v tebe...
a jednorožce taky
na uchopitelnost okamžiku
a nekonečnost téhle chvíle
a věříš že věřit má smysl...
toužíš do věčnosti
a věříš na pohádky
a taky na majáky
ve tmě ve mně...
tančíš na vodní hladině
a počítáš hvězdy
chceš chodit po laně
a plakat v dešti...
a já cítím vánek ve větru
a věřím s tebou...
v tebe...
13.02.2020 14:09
Mlčeti Zlato, přesně mi napadlo to stejné. Že tenhle "klikař" … se vážně má. :-) Krásný vnitřní svět.
13.02.2020 10:39
Mlčeti Zlato: dekuju za tvoje slova.. ze srdce.. myslim, ze nakonec clovek nikdy nevede monolog sam a ze kazde slovo ma sveho adresata.. jen je otazka, nakolik onen adresat vnima, citi, slysi a hlavne nasloucha..
13.02.2020 07:52
Jestli existuje nějaký adresát, lze mu jen závidět. Pokud ne, pak žalostně chybuje. Dokonalé vyznání.
13.02.2020 06:48
Ne, nemá smysl komentovat ty jednotlivé pěkné obraty. Je to krásné jako celek.
Básně, co posypou ti něhou duši
a smutek je hned tak nějak užší...
Básně, co posypou ti něhou duši
a smutek je hned tak nějak užší...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.